Listopad 2011

Akicon 2011

24. listopadu 2011 v 1:40 | Kirachan |  Akce
Ve dnech 19. a 20.listopadu jsem se zúčastnila Akiconu. Na Akiconu jsem byla již podruhé a nyní se pokusím shrnout své dojmy.

V sobotu v 9:45 jsme já a můj přítel (Geont) vyjeli se Student Agency z autobusového nádraží v Liberci. Byla to má první cesta se Student Agency a byla jsem tak trochu mile překvapena jejich službami (pití zdarma, možnost zapůjčení sluchátek atd.). Po jedenácté hodině jsme již byli v Praze. Metrem jsme se dopravili na Chodov, kde na nás již čekal ledman, který nám udělal průvodce a zavedl nás do KC Zahrada. Teprve tento rok jsem si pořádně uvědomila, jak zbytečně složitě nás loni Chinchila protáhl "Městem duchů" a jak jsme si tehdy zbytečně prodloužili cestu.

Kolem dvanácté jsme dorazili do KC Zahrada, kde již nebyla žádná fronta. Hned před KC Zahrada jsem narazila na Sakuru. Prošli jsme s Geontem registrací, při které jsme potkali Beldaran a Lusi s Jarníkem. Následně jsme se sešli s dalšími lidmi ze Sekai, konkrétně s Cirdanem, chill a edisonem. Po chvíli jsme se společně ještě s Drakarnem odebrali do přilehlé hospody na oběd.

Hospodský číšník námi byl tak trochu zaskočený. Zjevně není zvyklý na hosty, co vyžadují na objednání jídla jídelní lístek. o_O Nakonec nám je tedy přinesl a my si objednali. Při čekání na jídlo jsme ještě s Geontem šli k metru vyzvednout mojí kamarádku Kooky. Ta se k nám poté připojila a šla s námi do hospody. Přišli jsme akorát včas a po chvíli nám číšník přinesl naše jídlo. Nejzajímavější oběd měl rozhodně Geont, dinosauří krutí krokety se jen tak nevidí. XD


Po obědě jsme se vydali zpět do KC Zahrada. Navštívila jsem hintzuovu přednášku Typologie návštěvníků anime conů. Při přednášce jsem se pobavila a líbila se mi. Obzvlášť mě zaujalo její grafické provedení (flash animace?). Dokonce jsem se v některých škatulkách částečně našla.

Po hintzuově přednášce jsem zahlídla Taylor a spol, která tou dobou dorazila. Přivítaly jsme se, konečně jsem jí představila Kooky a prohodily jsme asi tak dvě věty.

Poté jsme se přesunuli na Animestop, který byl pořádaný Lusi a Mitsuki. V sále bylo narvnáno, tak jsme si stěží našli místo na sezení. Z naší skupiny jsme tuším seděli jenom Kooky, já a Geont, který seděl na mně. :D Tuhle možnost sezení jsem mu nabídla já, protože nám to prostě vyhovuje líp opačně. Někteří lidé stáli. Soutěž byla zajímavá a otázky leckdy záludné. Poradci dokázali dobře klamat.


Po Animestopu jsme se s Kooky a Geontem přesunuli na přednášku Zlatá éra Yaoi od Akiko. Geont má můj obdiv za odvahu, že tam se mnou šel. Ač mě yaoi zajímá, tak mě tahle přednáška přílíš nenadchla. Ani nevím, proč tomu tak je. Asi mi v ní něco chybělo. Každopádně to byla jediná přednáška, u které jsem kontrolovala hodinky, abych věděla, kolik ještě zbývá času do konce. Pro mě byla tato přednáška tak trochu zklamáním.

Po Zlaté éře Yaoi jsem konečně opět potkala Sakuru a mohla jí opožděně předat dárek k narozeninám. Pak jsme se šli s Geontem a Kooky na chvíli "provětrat", nechali si ujít Cosplay soutěž, a vyšli ze sálu. Tuto dobu jsme věnovali konverzaci.

Poté jsme se opět přesunuli do sálu Honšú na Hudební anime od Lusi. Opět mě Lusi nezklamala (byla jsem už předtím na Lusiiných přednáškách na Animefestu 2010 a Akiconu 2010) a její přednáška se mi líbila. Zaujaly mě ukázky z anime Beck a Detroit Metal City. Díky této přednášce chci tato anime někdy zhlédnout ještě víc než předtím.

Po této přednášce jsme šli s Geontem doprovodit Kooky k metru. Cestou jsme narazili ještě na Beldaran, která se také chystala odjet. Holky odešly a my s Geontem se vrátili do KC Zahrada. Po příchodu jsem si ještě rychle koupila jídelní hůlky u stánku, který už pomalu balili. Až později jsem zjistila, že jsou to vlastně ero hůlky a nevinně se tvářící čínský obrázek na jejich povrchu z druhé strany detailně zobrazuje pohlavní styk. >_< XD

Pak jsme si asi dvě hodiny povídali se známými a šli až v deset večer na Sušenčinu přednášku Neobvyklí hrdinové. Tahle přednáška mě hodně pobavila. Na blond afro skrývající překvapení a útoky pomocí chloupků jen tak nezapomenu. :D


Po této přednášce jsme s Geontem v sále Hokkaidó zůstali a odebrali se pak ke spánku spravedlivých. Zezačátku jsme byli rušeni pouštěním písniček a povídáním skupinky holek. To se ale naštěstí po chvíli vyřešilo díky pořadatelům, kteří je usměrnili a my mohli později jít víceméně nerušeně spát.

Kolem sedmé ráno byl budíček. Následovalo sbalení věcí, udělání ze sebe člověka a přesun dolů ke kavárničce. Po snídani jsme se vydali na ONSEN - Horké prameny od Prasátka. Přednáška byla zajímavá a poučná.

Vzdala jsem se přednášky Slash, velký bratr Yaoi od Kalisto, na kterou jsem původně chtěla jít, a místo toho se rozhodla jít s Geontem na nákup do Lidlu. U šatny nás zastihl steelista, který dorazil ve svém růžovém tričku z Transmission. Nenápadně se u šatny k Geontovi přiblížil zezadu a přivoněl mu k vlasům. Tohle udělal kvůli mně, protože jsem chtěla vědět, jestli Geontovo vlasy voní i někomu jinému než mně...a voní! XD

Po nákupu v Lidlu se sedělo se steelistou, povídalo, fotilo a já si koupila 3.díl Balzamovače a film Ponyo.


Potom jsme se přesunuli na dlouho očekávanou přednášku, a to Slash v My Little Pony od Greka. Přišla jsem, viděla jsem a už neodvidím a neodslyším, co na ní bylo. Nelituji toho, že jsem nevyužila Grekem nabízeného východu vpravo. A měl pravdu, jsem poznamenaná. Zrovna včera jsem v hračkářství narazila na figurky poníků a už pro mě nebyly to, co dřív.
Grek má můj obdiv za to, čím si musel projít kvůli této přednášce. Také obdivuji cosplayerky poníků, slušelo jim to a měly odvahu, když se za Grekem vydaly na pódium.

Po Grekově přednášce jsme zůstali v sále na Internetové komunity od Mitsuki. Přednáška byla taková nemastná, neslaná, spíše jen řečení faktů, ale o tomhle tématu se moc říct navíc ani nedalo. Rozhodně nebyla špatná.

Touto přednáškou jsme završili náš program Akiconu a společně s Ciradanem jsme odešli k metru. Cestou nás ještě dohnal hintzu, který s námi jel metrem na Florenc, kde se od nás odpojil. S Cirdanem jsme se rozloučili u autobusu a odjeli jsme s Geontem zpět do Liberce.

Akicon 2011 se mi líbil a jsem ráda, že jsem se mohla setkat se známými z netu, které nemám možnost běžně vídat. Už se těším na další rok a doufám, že se v roce 2012 na Akiconu opět objevím.

Za fotky vděčím Edisonovi.

Nemocniční dobrodružství

12. listopadu 2011 v 14:13 | Kirachan |  Výlevy
Od 21.10. do 24.10. jsem byla hospitalizovaná v nemocnici v Mostě. Mám na ni rozporuplné vzpomínky, které se tu chystám popsat, i když teda tak trochu opožděně. Holt díky škole a dalším starostem okolo nemám na blog moc času. ^^;

Poté, co mě přijali, tak mě sestra odvedla do jídelny, kde jsem za pomoci jiné sestry vyplnila dotazník a další dotazníky dostala s sebou, abych si je poté v klidu přečetla a vyplnila. Změřili mi tlak a odvedli mě na pokoj.
Byla jsem na pokoji, kde již ležely tři paní. Uložila jsem si zde své věci a lehla si, avšak hned po chvíli mě již volali rozhlasem na sesternu. Na sesterně mi dali lahvičku a nakázali mi, ať jim dám moč. Na WC jsem provedla tento úkon, ale až poté jsem zjistila, že tam nemají toaletní papír a já u sebe v tu chvíli neměla ani kapesníčky. >-< TO MI TO SAKRA NEMOHLI ŘÍCT?! Naštěstí jsem si nakonec poradila, díky Bohu, že tam měli aspoň utěrky na ruce a mýdlo... Poté mi udělali odběr krve, díky kterému jsem pak měla pěticentimetrovou modřinu a hned se mě ptali, jestli jsem si už změřila teplotu. Na to jsem odvětila, že ne, protože jsem to nestihla, tak mi šoupli teploměr a poslali mě s ním na pokoj.
Sotva jsem si na pokoji lehla, tak mě po chvíli zas volali rozhlasem na sesternu. Ihned jsem tam naklusala ještě s teploměrem, protože jsem si opět nestíhala změřit teplotu. Na sesterně mě poslali za doktorem. Ten mi po umrtvení udělal punkci krku a pokusili se o výplach uší. Ale nějak jim to nešlo, protože jsem údajně měla ztvrdlý maz. Takže mi jenom stříkli asi třiceticentimetrovou injekcí vodu do pravého ucha, já tam měla div ne potopu a zalehlo mi. Dali mi hadřík, abych si ho držela u ucha, ze kterého mi tekla voda. Pak jsem si ještě popadla igelitku se svými cennostmi, kterou jsem zde musela všude tahat, protože mě varovali, že se tam krade. Na sesterně mi ještě znova vrazili teploměr a já šla s plnýma rukama na pokoj.
Tam jsem se snažila všechny ty věci odložit, ale díky mé zesláblosti jsem byla nemotorná a nechtěně rozbila teploměr. Byla jsem z toho tak zoufalá, že jsem se rozbrečela, což bylo pro mě dost ponižující. Styděla jsem se za to, že jsem tak nešikovná a ještě víc jsem se styděla za to, že brečím na veřejnosti. >-<
Přišla tam sestra, které jsem celá ubrečená vysvětlovala, že jsem nechtěně rozbila teploměr. Něco mi říkala, ale já díky zalehlému uchu neslyšela co. Řekla jsem jí, že neslyším, protože mi do ucha stříkli vodu a ona mě jenom pohladila po vlasech.
Celá vyčerpaná jsem si konečně zase lehla a chtěla si odpočinout. Pořád mě strašně bodalo v krku a levém uchu a pravé ucho jsem měla zalehlé. Ještě se mi špatně dýchalo, protože se mi díky breku na nějakou dobu ucpal nos. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Paní, co se mnou byly na pokoji, neustále něco povídaly a mě bolel jakýkoliv zvuk a chtěla jsem klid. Přikryla jsem si uši svojí palestinou a snažila jsem se je nevnímat.
Nastal čas oběda, všichni si vyzvedli oběd a paní se sesedly ke stolu na jídlo. Popřály si dobrou chuť a pustily se do jídla. Já na ně jenom koukala a říkala si, že bych si taky dala, kdybych mohla. Byla jsem už 24 hodin bez jídla a skoro bez pití, nemohla jsem polykat.
Po chvíli přišel zdravotní bratr a řekl mi, že mě převezou do jiného pokoje. Chtěla jsem se zvednout a přejít, ale on mi řekl, že mě převeze i s postelí a věci mi odnese. Zažila jsem jeden z nejlepších zážitků v nemocnici, převoz s postelí! :D Líbilo se mi to natolik, že jsem se díky tomu poprvé za dobu své hospitalizace usmála. *chce postel na kolečkách*
Dali mě na dvoulůžkový pokoj, kde jsem byla po celou následující dobu pobytu sama a měla soukromí. Zdravotní bratr mi tam převezl můj stolek, přenesl mi oběd (který jsem stejnak nemohla sníst) a mé věci, které mi položil vedle postele.
Po chvíli se objevila sestra a konečně jsem i já dostala zasloužený "oběd", kapačky.
Měla jsem celkem dvě a v době svého "napíchnutí" jsem si levou rukou psala smsky anebo klinbala a měla hvězdičky před očima.
Když mi došla druhá kapačka, tak najednou sestra nikde a já byla napíchlá takhle naprázdno asi čtvrt hodiny. Už mě docela bolela ruka a chtěla jsem nějak dát vědět sestře, aby mě odpíchla, ale tlačítko nikde. Nemohla jsem skoro mluvit, takže jsem nechtěla křičet, ale nakonec jsem usoudila, že mi nic jiného nezbyde. Sebrala jsem všechny síly a začla volat. Po nějaké době mě konečně uslyšeli a odpíchli mě. Sestra jenom poznamenala: "Jéé, my jsme vám zapomněli dát dolů tlačítko!" To bylo nahoře na poličce a já si ho nemohla dát dolů, protože jsem ho měla u pravé ruky, kterou jsem měla napíchlou na kapačku a nesměla s ní hýbat. Tak trochu fail, ale co už.
Po nějaké době jsem si něco chtěla vyndat z kabelky, ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, tak tam kabelka najednou nebyla. Ihned jsem to oznámila setře, a ta zavolala policajty. Policista mi přinesl zpět mou kabelku, akorát byla celá přehrabaná, měla utržený zip a byla o pár věcí lehčí. Šli jsme do jídelny sepsat hlášení a snažila jsem se zjistit, co všechno mi ukradli. Bylo to docela obtížné sepisovat hlášení, když člověk sotva mluví a je napůl hluchý. Zjistila jsem, že mi ukradli dvě flashky, pepřák, léky a lahev s asi pět dní starou vodou (WTF, zajímalo by mě, co s ní zloděj dělal. O_O Doufám, že byl tak blbej, že se z ní napil a chytl taky mononukleózu!). Také mi ukradli brýle na dálku, ale toho jsem si při sepisování hlášení nevšimla. V tom shonu mě nenapadlo se podívat do pouzdra, jestli tam ty brýle opravdu jsou.
Spolu s mými věcmi si mě policista vyfotil a ujistil mě, že to je pouze pro záznamy a nebude se to zveřejňovat. Díky bohu, že jsem tu fotku neviděla, tohle určitě bude moje nejhorší fotka, co mám. >-<
Tímto víceméně končí mé dobrodružství v nemocnici a následné dny hospitalizace už byly naštěstí klidnější.

I když to teď možná tak nezní, tak se mi v nemocnici v Mostě ve výsledku líbilo. Sestry byly až na jednu příjemné, doktor se o mě staral a můj stav nezanedbávali. Strava mi tam chutnala a měla jsem tam soukromí.
Mezi zápory této nemocnice patří jejich opomenutí dání tlačítka na sestru, vysoký výskyt krádeží (absence skříňky na klíč anebo jakéhokoliv hlídání lidí, co tam prochází), staré vybavení (za což nemohou) a absence toaletního papíru (ale jsme v Čechách, tak se to dalo čekat...).

Chtěla bych poděkovat všem, co se mou byli po dobu mé hospitalizace v kontaktu. Ať už prostřednictvím Sms anebo telefonických hovorů. Největší díky má můj přítel, který mě navštívil i přes fakt, že musel cestovat dohromady asi 8 hodin vlakem a autobusem. Opravdu mě ta (jediná) návštěva potěšila a hned se mi po ní udělalo líp. :)