Srpen 2014

Natsucon 2014

26. srpna 2014 v 0:27 | Kirachan |  Akce
Rok utekl jako voda a přišel již druhý ročník Natsuconu, na kterém jsem opět nemohla chybět. Tento rok Natsucon změnil své prostory a z KC Zahrady se přestěhoval do budovy Obchodní akademie a ekonomického lycea, která se nachází v ulici Svatoslavova v Praze.

Pátek 22.8.
Na Natsucon jsem jela s přítelem (Geontem) z Liberce. Geont byl ten den ještě skoro do čtyř odpoledne v práci, jelikož byl všední den. Vyjížděli jsme proto z Liberce až v 16:45. Jako vždy jsme do Prahy vyrazili se Student Agency a cesta nám utekla velice rychle. Stačila jsem vyluštit jen dvě křížovky a už jsme kolem 18:05 přijížděli na Černý Most.
Metrem jsme se vydali na zastávku Karlovo náměstí, kde jsme vystoupili a šli jsme hledat východ k tramvaji číslo 18, která nás měla dopravit na zástavku Nuselská radnice. Ukázalo se, že hledání správného východu není tak lehké, jak jsme čekali, a zkusili jsme vyjít asi čtyřmi východy, než jsme našli ten správný (na směrové ceduli má napsáno Nusle). Geont si díky tomu věčnému pobíhání tam a zpět slušně zaposiloval s mým kufrem. :D Když už jsme konečně objevili správný východ, tak jsme akorát viděli, jak nám tramvaj číslo 18 ujíždí před nosem. Ještě začalo poprchávat a my čekali asi 10 minut na další tramvaj. Čekání nám zpěstřil jeden Číňan, který se nás anglicky ptal na cestu. My jsme mu akorát odpověděli, že nejsme z Prahy a cestu nevíme. Nacež se nás zeptal, odkud jsme. Geont odpověděl, že je z Liberce a Číňan nás pobavil následným dotazem, jestli je Liberec stát. :D Číňan se vydal svojí cestou a nám za chvíli přijela vytoužená tramvaj číslo 18, se kterou jsme dojeli na zastávku Nuselská radnice. Ze zastávky to už byl kousek a my konečně asi v půl osmé večer dorazili na místo konání Natsuconu.

U registrace jsme obdrželi modrorůžové pásky určené pro účastníky přespávající na místě. Hned u vchodu jsme narazili na Auriho a Teroka, kteří nás nasměrovali nahoru, kam jsme si šli ulovit místo na spaní. Krátce nato jsem potkala Petru a Rien. Petře jsem předala opožděný dárek k svátku a vyrobila jí náušnice s pentagramy. Geont si mezitím odskočil k Yakuze a nechal se vyfotit jako oběť pro případné "vrahy".

Společně s Geontem, Petrou a Rien jsme navštívili Lusiinu přednášku Japonské kanály 21. století. Lusi měla ode mě a Geonta už předem slíbenou účast na její přednášce. Geont na tuto přednášku dokonce přispěl svojí troškou do mlýna s fotkami kanálové uličky v Liberci, takže jsme si tuhle přednášku nemohli nechat ujít. Mohli jsme si prohlédnout pestrou sbírku fotek poklopů od kanálů, které jsou doslova uměleckými díly. Dostalo mě, že Japonsko má i Japonskou společnost poklopů od kanálů (Japan Society of Manhole Covers), kde se poklopy od kanálů třídí třeba podle toho, jaká zvířata se na poklopech vyobrazují. Lusi nám také představila pana Moritu (na flickru jako MRSY), který má v současné době největší sbírků fotek japonských poklopů od kanálů (nyní má 748 fotek).


foto: poklopová ulička v Liberci, fotil Geont

Po Lusiině přednášce jsem se vydala dolů do infostánku, abych ukořistila placku a přívěšek Natsuconu. Bála jsem se, že se stejně jako minulý rok placky rychle vyprodají, a tak jsem s koupí radši neváhala. Později se ukázalo, že moje obava tentokrát byla zbytečná. Geont si na infostánku koupil časopis drzej Dódžin.
Oba dva jsme už měli hlad a začali jsme ve škole hledat nějaký zdroj jídla. Po troše pátrání jsme dole objevili jídelnu, kde jsme si oba objednali toast. Po chvíli si k nám postupně přisedli kamarádi (Serita, Mitsuki, Ximara, ledman...), se kterými jsme si tam asi do půlnoci povídali. Pak jsme se odebrali do místnosti spaní, absolovovali noční hygienu a ulehli. Nějaké holky se v té místnosti trochu hlasitěji bavily a s Geontem jsme leželi blízko dveři, takže zezáčátku chvíli trvalo, než jsme mohli usnout. I přes to všechno se nám to někdy po jedné ráno povedlo a spali jsme asi až do osmi ráno.

Sobota 23.8.
Vstávání tentokrát nebylo vůbec násilné díky tomu, že ve spacích místnostech se nekonal žádný program a nemuselo se tak brzo vstávat kvůli vyklízení před programem. Už kolem deváté ráno jsem byla připravená navštívit něco z programu. Šli jsme s Geontem na O úpadku AMV tvorby v Čechách od Wolfiiho, ale na místě jsme zjistili, že to má být beseda. Nesledujeme česká AMV a ani se na jejich tvorbě nijak nepodílime, a tak jsme zbaběle utekli k Yakuze, kde jsme byli asi hodinu s Ximarou a ledmanem.

Od desíti ráno jsme navštívili přednášku Japonský marketing od Kůzlete, kde se měla původně vyskytnout Petra. Přiznávám, že jsem tam šla hlavně kvůli tipu od Petry, protože se o japonský marketing moc nezajímám a většinou chodím jen na ověřené přednášející (Grek, Hintzu, Lusi, Kalisto, Sušenka...) nebo na přednášky o "homo matroši". Kůzle jsem ještě přednášet neviděla a netušila jsem, co od jejího přednášení čekat. Zezačátku bylo trochu vidět, že je nervózní, ale pak se uvolnila a její přednes se mi líbil. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o odlišnostech japonského marketingu a pobavila se u videí se ztřeštěnými japonskými reklamami. Přednáška pro mě byla nečekaným příjemným překvapením a byla jsem ráda, že jsem ji navštívila.

Po Japonském marketingu jsme šli do Malé tělocvičny na Ukázky Aikida. Programem nás provedl Slovák Martin Švihla a jeho kolegové. Nejdříve jsme mohli zhlédnout ukázku Aikida, poté následovalo sdělení informací o Aikidu. Zjistili jsme, že Aikido nemá za cíl ublížit nepříteli, ale nabízí možnost nepřítele odzbrojit a sebe ochránit. Aikido mi po této ukázce přišlo jako jakási souhra sil všech zúčastněních v boji a připomínalo mi trochu tanec. Byla nám poskytnuta možnost vyzkoušet si nějaké techniky Aikida na vlastní kůži. Zkusila jsem si s pár chvatů s trenéry Aikida. Vynechala jsem akorát nácvik boje s bokkenem, protože Geont si to se mnou nechtěl vyzkoušet, což mě trochu zklamalo.
Pro případné zájemce o Aikido sem přidávám odkaz na jejich webové stránky.

Po Aikidu následovaly asi tři hodiny volna, při kterých jsme s Geontem šli na procházku po okolí. Geont si zapomněl vzít ručník, takže si jeden koupil u Vietnamců poblíž. Za pomoci mapy jsme se snažili najít zastávku metra Vyšehrad, ze které jsem druhý den chtěla jet na Hlavní nádraží. Po chvíli hledání se nám podařilo zastávku najít a vydali jsme se zpátky. Poseděli jsme chvíli u dětského hřiště poblíž školy, protože nás v tu dobu program nelákal. Na hřišti jsem hypnotizovala hrazdy a doufala jsem, že všechny děti odejdou, abych mohla na hřišti nepozorovaně zaskotačit, bohužel se tak nestalo. :D Také jsme koukali na cosplayery, co se učili nějaký boj. Za nějakou dobu si cosplayerů všimly i děti z hřiště. Děti si myslely, že cosplayeři jsou Harry, Hermiona a Ron z Harryho Pottera a katany považovaly za kouzelnické hůlky. :D Celý nácvik souboje pak komentovaly, což bylo vtipné a roztomilé. Při cestě zpátky na Natsuconu jsme se stavili v Tescu, kde jsme sehnali něco k jídlu.

Od 15:00 jsme navštívili Grekovu přednášku Seyuu a jejich svět, na které byla jako vždy hojná účast. Bohužel na nás nezbylo místo na sezení, Geont si sedl na zem a já zvolila stání v rohu u větráku. I přes toto menší nepohodlí jsem si přednášku užila. Grek měl jako vždy skvělý přednes a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací.

Ke konci Grekovy přednášky se nám podařilo sehnat místo na sezení a zůstali jsme ve stejném sále ještě na přednášku Sportovní anime pro fangirls od Kalisto. Tuto přednášku jsem už viděla ze záznamu z Animefestu a původně jsem zvažovala, že ji kvůli tomu vynechám a půjdu raději na Období bakumacu od Beldaran. Nechtělo se mi ale někam přesouvat, když jsem si konečně sedla, a rozhodla jsem se tedy na tuto přednášku zůstat. Kalisto byla jako vždy vtipná a její přednáška byla skvělá i přes fakt, že jsem věděla, o čem bude přednášet. Přemýšlím, že bych po dokoukání Free! Eternal Summer mohla zkusit Kuroko na Basket. :-U---
Mimojiné mi Kalisto připomněla AMV Final Straight, které skvěle shrnuje sportovní anime do jednoho videa.


Potom nás v programu na dlouhou dobu nic moc nezaujalo. Přesunuli jsme se opět ke stanovišti Yakuzy, kde jsme se chvíli bavili s kamarády, a pak se společně s Mitsuki a Seritou vydali do Restaurace U rodinného krbu. S Geontem jsme si dali jídlo a vyzkoušeli výbornou kopřivovou a bezinkovou limodádu. Občerstvení v této restauraci mě velmi mile překvapilo. Poprvé v životě jsem byla v restauraci, kde vyráběli vlastní limonádu a chipsy. Tímto děkuji Mitsuki a Seritě za tip na tuhle restauraci se skvělými limonádami.
Po nějaké době pohodového klábosení Geont zabředl k tématu eutanázie, což jsem moc nemusela. Následně Mitsuki pozvala Taje, kterého jsem jako jediná z nich neznala osobně. Narazila jsem na něj akorát na sekaii, kde na mě působil jako člověk, se kterým si nebudu mít moc co říct, což se mi nakonec potvrdilo. Geont, Serita a Taj se bavili na témata, která jdou absolutně mimo mě, takže jsem tam pak ke konci jen znuděně seděla a byla mi tam zima. Číšnice se nás zeptala, jestli si ještě něco objednáme, načež jsem odvětila, že bych už zaplatila a šla. Geont můj náznak o odchodu nepobral, a tak jsem tam znuděně seděla ještě další hodinu. Přemýšlela jsem, že bych šla sama zpátky na Natsucon, ale nechtělo se mi jít samotné, když už bylo skoro deset večer. Chtěla jsem jít od desíti na BL webcomics aneb angličtina výhodou od Cathy, ale propásla jsem to. Při cestě z restaurace jsme potkali Kiti, kterou jsem nejdřív nepoznala. ^^; Mrzelo mě, že jsem se s ní viděla jen na okamžik a doufám, že navštíví Akicon.

Byla jsem z toho zakončení v restauraci trochu naštvaná a zklamaná, ale uvědomila jsem si, že jsem sobecká. Geont jen tak nemá možnost si takhle popovídat, takže jsem dodatečně ráda, že se bavil. Zaslouží si to za to, že on se mnou chodí na homo přednášky, i když ho to nezajímá.

Kolem jedenácté večer jsme dorazili zpět na Natsucon. Tento večer jsme se s Geontem odhodlali k vyzkoušení místních sprch. Sprchy byly tak trochu pro odvážné, protože v nich byla docela špína a absence závěsu byla samozřejmostí. U holek byly vedle sebe bez zástěn tři sprchy. Chtěla jsem se vysprchovat sama v soukromí, ale to mi jaksi nevyšlo, protože tam vtrhly nějaké holky uprostřed mého sprchování. >-< Aspoň, že se nešly hned sprchovat těsně vedle mě, to už bych asi byla trochu nesvá, takhle se to ještě nějak dalo.
Po sprše jsme si šli lehnout do spací místnosti. Už jsem skoro usínala, když někdo s omluvou nečekaně rozsvítil. Z konverzace jsem zjistila, že rozsvítil jeden z orgů, který se chystal vykázat jednoho kluka, co spal s náma v místnosti. Org toho kluka donutil si sbalit všechny věci, přestřihl mu pásek a asi ho následně vyhodil z conu, i když bylo asi půl druhé ráno. Podle útržků z rozhovoru jsem vyrozuměla, že důvodem pro vyhazov asi byla klukova opilost, čímž porušil pravidla Natsuconu. Po tomhle vyrušení jsem velice rychle usla a spala asi až do devíti do rána.

Neděle 24.8.
Ráno se mi moc nechtělo vstávat a jen tak tak jsem stihla The Ultimate BL Challenge od Akiko. Došli jsme s Geontem akorát při představování účastníků soutěže. Soutěž se mi moc líbila, programátor soutěže a autorky otázek si zaslouží pochvalu. Díky soutěži jsem zjistila, že ještě nejsem úplně zarytá yaoistka, protože nějaké těžší otázky jsem nedávala. Nagat a Kalisto mě ohromily svými znalostmi yaoi. Stejně tak měla můj obdiv i výherkyně soutěže (Sailor Cap ?), která si vítězství právoplatně zasloužila. Geont na téhle soutěži byl tak trochu mimo, akorát věděl, ve kterých videohrách se dá hrát za gaye. Aby tak ne, když už kvůli mně hrál za gaye ve Fable a Dragon Age 1 a 2. XD

Po pauze na snídani jsme šli od 12:10 na Blok krátkých experimentálních přednášek. Akiko se nakonec zřekla přednášení a pouze uvedla přednášející. Přednášeli Kalisto, Yuffie, Hintzu a Sykysan. Kalisto si vzala na starost přednesení o tématu rodičovství v amerických komiksech, Yuffie představila téma o krabicích a záchodech ve videohrách, Hintzu dal nějaké tipy o tom, jak se nezlepšovat a Sykysan ukázal odpovědi linky 1188 na otázky o Japonsku. Líbily se mi všechny přednášky kromě té Sykysanovy. Ten dle mého zaostával v tomhle souhrnu skvělých přednášejích, těžil akorát z neznalosti poradců na lince 1188, což sice bylo vtipné, ale neoslovilo mě to. Příště bych spíš uvítala, kdyby použil své znalosti o nějakém tématu a netíhl jen k tomuto zesměšňování neznalosti jiných lidí.
Díky tomuto bloku jsem poprvé viděla přednášet Yuffie a velmi mile mě překvapila. Její přednáška se mi asi i líbila nejvíc (Kalisto je v těsném závěsu) a chci v budoucnu ještě nějakou její přednášku navštívit, i když se o videohry moc nezajímám.

Po experimentálních přednáškách jsme se přesunuli do sálu Meiji na 25+ japonských podivností od Sušenky. Japonci nepřestávají překvapovat svými šílenými vynálezy. Nejvíc mě asi dostaly náhubky na procvičování obličejových svalů, které mají zabraňovat vráskám kolem úst. Při většině přednášky jsem se pobavila. Škoda, že Sušenka přednášku nezakončila Hard gayem a dávala na konec ještě ukázku jiné show, která mě a zřejmě i zbytek publika moc neoslovila, protože dost lidí při této ukázce začalo opouštět sál. Nebo by možná bylo lepší dát do přednášky jen podivné vynálezy a show si nechat na nějakou jinou přednášku.

Po Sušenčině přednášce jsme si dali oběd v jídelně, kde jsme narazili na ledmana, se kterým jsme se rozloučili pro případ, že se už neuvidíme. Potom jsme si zabalili své věci a vydali se na náš poslední bod programu, kterým bylo Po stopách minulosti od Drakarna. S Drakarnem jsme si zavzpomínali na prvopočátky výskytu japonské tvorby (hlavně anime) v ČR. Drakarn ukázal, že má o daném tématu dostatečný přehled a žádný příspěvek z řad publika ho nezaskočil.

Tímto jsme kolem čtvrté s Geontem zakončili pobyt na Natsuconu, popadli zavazadla a vydali se směrem k zastávce metra Vyšehrad. Z Vyšehradu jsme jeli na Hlavní nádraží, odkud jsem pak měla jet rychlíkem domů. Trochu jsme časově neodhadli cestu na nádraží a zbývala mi kvůli tomu ještě hodina volna, než mi měl jet vlak domů. Geont se mnou počkal na nádraží a pomohl mi se zavazadlem do vlaku. Potom jsme se rozloučili a on se vydal zpět na metro, kterým jel na Černý most a následně jel se Student Agency zpátky do Liberce.

Zhodnocení
Klady
Organizátoři mají plus za hezké a bytelné pásky pro účastníky, kteří spali na místě. Také dávám plusové body za dostatek placek, přívěsků s motivy Natsuconu. Ocenila jsem možnost přespání v místnostech, ve kterých se daly nechat věci po celou dobu conu a byl v nich dostatek prostoru na spaní. Možnost si ráno trochu přispat byla pro mě vítanou změnou.
Uklizeči odpadků mají také pochvalu, uklízeli pravidelně a nevšimla jsem si nějakého výrazného bordelu po škole. Také se mi líbilo barevné zpracování obálky programu. Pochvalu také zaslouží umístění stánku s Matcha tea, bylo to příjemné zpěstření. Jestě přidat stánek s Bubble tea a bude to dokonalé. :D

Zápory
U programu bylo bohužel trochu matoucí uvedení časů jednotlivých bodů programu. Všechny časy byly posunuté, což činilo program trochu nepřehledným. Také bych uvítala vysvětlivky jednotlivých barev v programu a nahrazení x odstínů zelené a červené jinými barvami, aby člověk nemusel tolik "brejlit" při pokusu o rozlišení několika zelených barev. :D Ale pořád má Natsucon bod navíc za nápad s barevným rozlišením, což byla příjemná změna oproti černobílým programům Akiconu. Do programu by se mohla umístit i nějaká mapka rozmístění sálů v budově. Mapky byly rozmístěny na chodbách, takže to nebyl nějaký výrazný problém, umístění mapky do papírového programy by byl jen takový plus navíc. :)
Na dámských záchodech toaletní papír spíš nebyl, než byl. Ale tohle se na conech dá čekat a byla jsem vybavená papírovými kapesníky. Na dámských záchodech jsem také postrádala větší zrcadlo, které záhadně zmizelo. O_O Za to ale organizátoři nemohou. V Hlavním sále zlobila technika, v mikrofonu často skřípalo.

Shrnutí
I druhý ročník Natsuconu jsem si užila. Byl to pro mě pohodový con se zajímavým programem a myslím, že Natsuconu prospěla změna prostor. Škola sice byla starší, ale poskytla více místa než KC Zahrada, což jsem uvítala. Klady v mých očích převažují nad zápory, které spíše beru jako maličkosti a tipy pro další možná vylepšení.

Už teď se těším na třetí ročník Natsuconu, který si nechci nechat ujít! :)