Kirachan's blog - Články

Animefest 2019 z pohledu Cosplay šatnářky

Thu, 13 Jun 2019 21:27:25 +0200

autorka obrázku: Etuta

Letos jsme se s Geontem rozhodli navštívit Animefest, a to poprvé jako organizátoři. Já byla na Animefestu potřetí (podruhé na Výstavišti) a Geont jel na Animefest po 10 letech. Předloni jsem dostala na AF volnou vstupenku od Ximary, která ji získala za podílení se na vytvoření časopisu Festzin. Ptala jsem se Ximary na tuto možnost i na tento rok a Ximara nám místo toho nakonec nabídla místa na Cosplay šatně. Ušetřených 700 Kč za vstup za osobu bylo dostatečné lákadlo, abychom se i na tomto conu (orgovali jsme na Natsuconu a Akiconu) zařadili mezi organizátory. Už před začátkem conu jsme počítali s tím, že z programu příliš neuvidíme a strávíme Animefest spíš pracovně nebo budeme s přáteli v hospodě. I přes nedostatek volného času se nám podařilo navštívit alespoň 2 body programu.

Pátek 24.5.2019

Fail a zpoždění u ČD

Jelikož jsme měli nasbíraných hodně bodů u Českých drah, zvolili jsme jako dopravní prostředek z Liberce do Brna jejich vlaky. Cesta z Liberce do Pardubic proběhla bez problémů. Z Pardubic do Brna byl vlak tak narvaný, že lidé stáli v uličkách a prostoru těsně u dveří. Od průvodčí jsme se dozvěděli, že vypravili jiný vlak, než původně měli. Byl tuším o vagón kratší a ČD tímto absolutně nezvládli vyřešit páteční špičku. Údajně raději dali kratší vlak s 1 průvodčím místo toho, aby zaplatili 2 průvodčí a obstarali odpovídající počet míst. Tyto zhoršené podmínky cestování nám alespoň vynahradila velice příjemná průvodčí. Pro příště by se hodilo nějak pořešit s ČD, případně Student Agency (u SA bych se případně mohla zkusit zeptat) posílení spojů ve vytížené časy na cestu na a z Animefestu, jak dobře navrhl Honza135 ve svém reportu. :)

Fail s Geontovou visačkou

Díky ČD jsme dorazili na Animefest až přibližně v šest večer. U vstupu pro orgy jsme předložili naše orgovské vstupenky a k velkému překvapení jsme zjistili, že nastala nějaká chyba v systému a Geontova orgovská visačka byla omylem vydána někomu jinému. Geont se pak i prokazoval občankou, že to je opravdu jeho vstupenka a dostal prázdnou kartičku, kam si dopsal nick a lístek pro odškrtnutí vydání jídla pro orgy. Na visačkách se uváděly i kódy směn, naštěstí jsme většinu směn měli pod stejným kódem, který jsem měla na visačce já. Případně šlo dohledat kód směny na stránkách Hryzu.

Vybrali jsme si každý pásku do jedné ze 4 frakcí. Geont zvolil Patrona, který mu vyšel v kvízu. Já jsem kvíz nezaregistrovala a zvolila jsem pouze barvy a názvu Živel. Vzali jsme si 1 program a 1 Festzin. Až později jsem z reportů zjistila, že se některým návštěvníkům se dávaly tašky, kde měli i magnetku. Dost mě mrzí, že my jsme ji nedostali. Zrovna magnetky sbírám a hodně by mě potěšila.

Geontova improvizovaně vytvořená visačka XD

moje visačka

Začátek Animefestu

Po odbavení u vstupu jsme se vydali hledat sál C, ve kterém se v pátek vydávala každému orgovi baget(k)a k večeři. V sálu C jsme si i mohli odložit naše zavazadla a po posilnění baget(k)ou jsme se vydali prozkoumat další zákoutí Animefestu.

Krátce po příchodu jsme potkali liberecké otaku a prohodili s nimi pár slov. Volala jsem Sakuře, jestli bychom se mohly sejít, abych jí mohla předat dárky. Bohužel jsem zjistila, že měli v pátek autonehodu (naštěstí se jim nic nestalo) a domluvily jsme si setkání až na sobotu.

Narazili jsme na Fensteho s Vojtou u stánku s prodejem Figubo a chvíli si povídali. Až později jsme zjistili, že Vojta bude také přespávat u Ximary s ledmanem a má tam už dlouho dopředu zamluvený gauč. :D

Zamířili jsme zpět do Kongresového centra na Hafiho přednášku 2. světová válka z pohledu Japonska a život císaře Hirohita. Před sálem Ase táhla fronta až k sálu C. Geontova obavy, že se nedostaneme do sálu a bude tam vydýcháno, se naštěstí ukázaly jako chybné. Při vstupu do sálu se Geont chtěl vzdát místa ve prospěch někoho jiného, ale Ramoth u vstupu zavelela, že Geont musí jít a neměl šanci odporovat. :D

Na Hafiho přednášku jsem byla hodně zvědavá, jelikož se s ním známe z Liberce. Slyšeli jsme ho přednášet poprvé. Přišlo mi, že byla na jeho přednesu znát nervozita. Myslím si, že je ještě potřeba, aby se Hafi "otrkal" a zkusil si přednášek víc. Taky by se hodilo přednášku nějak ozvláštnit. Černobílá prezentace a přednes mi přišly monotónní. Z faktické stránky bohužel nedokážu ohodnotit správnost informací. Po konci přednášky jsme ještě s Hafim prohodili pár slov. :)

Pivovarská a přespání

Vyzvedli jsme si naše zavazadla a vydali se do hospody, odkud jsme pak rovnou měli jet ke Ximaře.

Od osmi večer jsme měli s kamarády rezervaci v Pivovarské. Když jsme viděli malé porce jídla u kamarádů za předražené ceny, byli jsme rádi, že jsme měli orgovské baget(k)y a jídlo si s Geontem vůbec neobjednávali. Pivo měli hodně silné a dost jsem pak bojovala s únavou. Po následné domluvě jsme se odebrali s Vojtou přespat ke Ximaře s ledmanem. Bohužel náš noční rozjezd kontrolovali revizoři, kteří vypadali jak přepadové komando. :D Pak nás revizoři na hlavním nádraží poslali do jiného autobusu, jenž byl totálně narvaný a nevšimli jsme si, že vzadu byl přistavený ještě další bus, do kterého bychom se vešli. Čekali jsme cca 20 minut na další spoj, propadly nám s Geontem jízdenky a museli jsme si kupovat další. Ihned po příjezdu mi Geont nafoukl matraci a odebrala jsem se k vytouženému spánku. Geont si ustlal na gauči s Vojtou. :D

Sobota 25.5.2019

Směny na Cosplay šatně, oběd, nákupy

Po zvládnutí ranní hygieny jsme se kolem deváté vydali od Ximary do Výstaviště na Animefest.

Měli jsme s Geontem ten den společné směny na Cosplay šatně od 10:00 do 12:00, od 12:00 do 14:00, a pak ještě od 16:00 do 18:00. U každé směny se vždy nahlašoval začátek a konec směny na Infostánku.

V průběhu směny jsem ještě rychle zašla pro stravenky pro orgy do Kongresového centra k vstupu, které jsme v pauze využili k pořízení obědu v jídelně. Já jsem si dala kuřecí steak s hranolkami, zeleninou a Colu. Geont měl Penne s nápojem. Musím říct, že jsem s jídlem byla moc spokojená a byla jsem ráda za tento orgovský benefit.

Pak jsme ještě prošli různé prodejní stánky a pořídili si nějaké věci. Koupila jsem si u Veve Animefestí tričko z loňského roku. Platila jsem kartou u terminálu, kde holkám chyběla páska a nevyjela tím pádem účtenka. Měla jsem strach, jestli platba opravdu odešla a několikadenní nezobrazování platby ve výpisu z účtu mě značně znervózňovalo. Naštěstí nakonec platba úspěšně proběhla. :)

Po nákupech jsme se na chvíli posadili, abychom si snědli japonské dobroty. Podařilo se nám zapomenout pod stolem tašku s komiksy od Crew, což jsme si uvědomili až později. Naštěstí taška zůstala, kde jsme ji nechali. Nerada bych přišla o komiksy za cca čtyři stovky.

Při směně na Cosplay šatně nás navštívila Sakura, se kterou jsme prohodili pár slov. Popovídali jsme si i s akai, která nás střídala na směnách na Cosplay šatně. Během směny se na nás přišel podívat i Liči a nabídl nám energiťák. Tímto mu děkujeme. :)

AF 2019 placka

Náš málem ztracený nákup od Crew

Po náhlášení konce poslední směny na šatně jsme se v sálu C občerstvili u Viktora a šli do sálu Morava na Astrakovu přednášku Ghibli známé neznámé. Astrak se věnoval hlavně překladům filmů Princezna Mononoke a Cesta do fantazie. Zjistili jsme, že dané filmy byly přeloženy v několika verzích (pro kino, český dabing a české titulky). Překladatelé vycházeli z anglického překladu. Z tohoto důvodu s množily překladatelské chyby. Došlo i k totálním změnám významu. Například z postavy bez obličeje se stal "Bezpáteřník". Někdy si dokonce překladatelé vymýšleli i repliky navíc.

Za odpovědi na otázky Astrak rozdával Střípky. Grek při přednášce také přispěl se svojí troškou do mlýna a sdělil nějaké své poznatky. Astrakova přednáška se mi líbila a splnila moje očekávání.

Pivní sady

Po Astrakově přednášce jsme se odebrali do hospody, tentokrát do Pivních sadů.

Vyráželi jsme ve skupince s Ximarou. Potřebovali jsme ale s Ličim vybrat peníze v bankomatu KB a odtrhli se tím pádem ještě s Geontem od zbytku skupiny. Hospoda byla tentokrát trochu dál od Výstaviště a při cestě pěšky se k nám připojil ještě Edison.

Po předchozím zklamání z Pivovarské mě Pivní sady velmi mile překvapili. V nabídce měli hlavně burgery, ale nabízeli i toasty a kuřecí stripsy. U toastů i burgerů byly velké porce za přijatelnou cenu.

Po večeři jsme se opět s Vojtou vydali přespat ke Ximaře s ledmanem. Tentokrát jsme s Geontem zakoupili dvoudenní jízdenku, která platila o víkendu pro 2 lidi, což se ukázalo jako skvělá volba.

Neděle 26.5.2019

Cosplay šatna a konec AF

V neděli jsme se opět kolem deváté vydali na Výstaviště, tentokrát s námi jel i ledman. Geontovi začínala směna na šatně od 10:00 do 12:00 a já jsem následně měla směnu od 12:00 do 14:00. Ve výsledku jsme ale byli na směnách vždy oba. Průběh směn byl poklidný, většinou chodili již známé tváře lidí, kteří si několikrát potřebovali něco vyzvednout, a pak to u nás zase nechat. Konec úschovy v šatně měl být půl hodiny po zakončení Animefestu, tedy v 15:30. Všechny jsme v neděli na tento čas upozorňovali a i jsem na šatně na to vytvořila ceduli.

Opět nás na šatně navštívil Liči a zašel nám koupit malý rámen.

V průběhu směny jsme se dozvěděli o failu noční směny, kteří zamkli dveře do šatny zevnitř, a pak zřejmě přelezli ven přes pult. Způsobili tím značné nervy lidem na infostánku, kteří si mysleli, že se ztratily klíče od šatny těsně před koncem Animefestu.

Po nás měl být na šatně jen 1 člověk a vzhledem k množství nevyzvednutých zavazadel jsme s Geontem radši zůstali na šatně až do konce a pomohli. Nakonec lidé chodili průběžně a nával nebyl. Ve tři už jsme měli vydaná všechna zavazadla a mohli jsme skončit.

Občerstvení na AF, Rámen, OM sraz

Po konci směny jsme se ještě stavili v sálu C, prohodili pár slov s Ram a chill. U Viktora jsem si dala za zlevněnou cenu zmrzlinu, ze které už byl spíš koktejl a koupila jsem si u něj Tic Tacy (jako druhá v pořadí za celý Animefest).

Neplánovaně jsme vydrželi až do čtyř a vydali se s Ximarou a dalšími na Rámen, kde měli rezervaci. Měli jsme s Geontem štěstí a vystačily pro nás 2 porce navíc, i když se s námi v rezervaci nepočítalo.

Po Rámenu jsem se vydala k brněnskému orloji, kde jsem měla mít sraz s členy Fóra Orbis Metallum ve Středověké krčmě. Až na místě jsem zjistila, že se Středověká krčma nachází přímo pod sídlem mého zaměstnavatele (Student Agency). :D V hospodě jsem byla spokojená s obsluhou, nestalo se, že bychom byli "na suchu" a servírka byla milá. :)

Středověká krčma u Student Agency

Pondělí 27.5.2019

Cesta domů

Po AF jsme měli s Geontem domluvené přespání u Ximary s ledmanem až do pondělí.

V pondělí jsme se prošli po centru města a následně odjeli vlakem Liberce s přestupem v Pardubicích. Tentokrát se naštěstí žádné přeplnění nekonalo a cestu zpátky jsme měli pohodlnou.

Shrnutí

Klady
Pěkné pásky na výběr frakcí.

FestZIN - hezky zpracovaný časopis se zajímavým obsahem.

Velký výběr prodejních stánků. Četla jsem v jiných reportech, že letos bylo stánků míň. Toto bohužel nedokážu posoudit, jelikož jsem minulý AF nenavštívila.

Páteční večeře a sobotní oběd pro orgy zdarma.

Občerstvení pro orgy v sálu C - zmrzlina, přítomnost klimatizace, Viktorův příjemný přístup k zákazníkům.

Klimatizované prostory - oproti menšímu Akiconu to bylo příjemnou změnou.

Program - kdybych měla víc času, rozhodně bych zašla na víc jak 2 body programu (třeba na Nagat a Greka, kteří byli moc pozdě nebo na Yuffie, která měla přednášku naopak příliš brzo).

AF 2019 pásky - Patron a Živel

FestZIN 2019

Zápory

Chybné vydání Geontovy visačky někomu jinému - zřejmě nějaká chyba v kódu, chtělo by to lepší ověření při vstupu.

Absence pásky v platebním terminálu na stánku s AF merchem - byla jsem jak na trní, jestli jsem tričko opravdu úspěšně zaplatila nebo ne.

Nízká informovanost o Cosplay šatně - většinu AF byla poloprázdná a viděla jsem v šatnách Výstaviště uložené cosplaye.

Neodhadnutí počtu lidí v Cosplay šatně - vzhledem k absenci předchozích zkušeností se to dalo čekat, během pátku a soboty by podle mě stačil 1 člověk místo 2, na poslední směnu před zakončením bych naopak spíš dala 2 lidi namísto 1 člověka.

Stejné umístění občerstvení pro orgy a zavazadel před koncem conu - bylo by lepší, kdyby Viktor dostal nějaké oddělené umístění.

Letošní Animefest jsem si užila a chci navštívit AF i další rok. Klidně opět jako výpomoc na Cosplay šatně nebo někde jinde. :)

Akicon 2018 z pohledu infostánkařky

Fri, 02 Nov 2018 20:41:12 +0100

Po roce nadešel opět čas konání Akiconu a jelikož jsem tentokrát navštívila víc jak jeden bod programu, rozhodla jsem se opět po letech oprášit blog a napsat report.

Jako již tradičně jsem se Akiconu zúčastnila se svým přítelem Geontem a oba jsme na conu vypomáhali. Geont dělal promítače a já, jak je již patrné z nadpisu, sloužila na infostánku.

Pátek 26.10.2018

V pátek jsme s Geontem vyjeli na con se Student Agency v 16:00 z Liberce. Do KC Zahrady jsme dorazili kolem šesté a po odbavení u vstupu a nákupu v Lidlu na nás v 19:00 čekal první bod programu, kterým byla Grekova přednáška Tak jde čas s anime i fandomem. Nečekaně Grek začal vysvětlením pojmu moe a pokračoval objasněním rozdílu mezi pojmy fanservice a fanabuse, přičemž jsme se dozvěděli, že cliffhanger je jednou z forem fanabuse, kdy diváka napínavým koncem tvůrci přimějí k zhlédnutí další epizody. Grekův projev jako vždy nezklamal, akorát obsahem přednášky nesplnil moji představu, kterou jsem po přečtení obsahu měla. Čekala jsem spíše shrnutí vývinu anime tvorby v průběhu let. Díky upozornění sličné asistentky Sušenky tentokrát Grek přetáhl jen cca o 5 minut a následovala pro nás s Geontem hodinová pauza před Geontovou směnou na promítání v malém sále.

Rozhodli jsme se pauzu využít k občerstvení v krámku v KC Zahradě, kde jsme si koupili toasty. Jako pořadatelé jsme sice měli možnost občerstvení v zázemí, ale kuchař si zrovna odskočil a nechtěli jsme čekat. Po večeři jsme prozkoumali stánky a já si v jednom ze stánků koupila kawaii křečka, který mi připnutý na kabelce dělal společnost po zbytek conu. Ve stánku s občerstvením jsme ukořistili Sakura Matcha Kit Kat a mandlové Pocky.

V mezičase, co se Geont bavil s Abbem o chystaném turnaji v Battletechu v Praze, jsem odchytila Ximaru, která mě krátce zaškolila na zítřejší ranní směnu na infostánku.

Krátce před devátou večer jsme se s Geontem přemístili do malého sálu na Animestop, kde mu měla začít směna promítání. Kvůli přetahování jsme stihli ještě konec přednášky Cože Ty jsi to neviděl?! od Dava. Přednáška obsahovala základní tituly jako třeba Hellsing nebo mnou příliš neoblíbené Blood-C. Prezentace mě příliš nezaujala, protože s obrázky na pozadí byl text místy nečitelný.

Jelikož na soutěž Animestop byl potřeba speciální počítačový program pro přidělování bodů soutěžícím, ujal se obsluhy notebooku devyx. Soutěž moderoval Grek a skládala se ze tří soutěžících a tří poradců z řady pořadatelů (Lusi, Manta a Matěj Račinský). Soutěžící zhlédli ukázku anime a poté odpovídali na otázky spojené s ukázkou a jejím tématem. Odpovědi někdy byly překvapivé. Nečekala jsem, že při polštářových bitvách se může přijít i k závažným zraněním nebo že navrženým rozšířením Comiketu opravdu byla ruská loď. Za každou správnou odpověď získali soutěžící bod a na konci se jejich výsledky náhodně spárovaly s body poradců. V jednoznačném vedení byl Ibrahim, který se soutěže zúčastnil již poněkolité a konečně se dočkal kýženého vítězství. Animestop byl informačně obohacující a zábavný program, jemuž nemám co vytknout.

S Geontem jsme zůstali v malém sále, kde převzal pomyslné žezlo u notebooku a přepínal na Nagatino lusknutí prstů slidy její prezentace na téma Jaoi společnost ve statistikách. Ze statistik z MAL databáze poskytnutých od Matěje Račinského jsme se dozvěděli, že shounen ai a yaoi anime není příliš, Boku no Pico jednoznačně vedlo ve sledovanosti nebo že Yuri!!! on Ice (není shounen ani yaoi anime) mělo větší sledovanost než Junjou Romantica.

Bohužel Nagatina prezentace obshovala prvky, které si nerozuměly s Linuxem. Animace nefungovaly a u jednoho grafu se vůbec nezobrazily roky. Navštívila jsem i Nagatinu obdobnou přednášku na Natsuconu a musím říct, že tentokrát jsem si ji užila víc než napoprvé. Minule jsem zřejmě byla příliš unavená a nedařilo se mi vstřebat informace tak jako tentokrát, kdy mě přednáška bavila.

Následovaly Bleskové přednášky v režii Akiko. Nakonec byly pouze dva příspěvky, oba s úchylnou tematikou. V mezičase jsme se dozvěděli dojmy z cesty do Vietnamu od jednoho návštěvníka. Jako první vystoupil již zmiňovaný Matěj Račinský s přednáškou Jak nesledovat porno ve WR. Přednáška zábavnou formou předala informace, jak se nedá sledovat porno, až nakonec došlo i na tipy, jak to sledovat jde. Druhý příspěvek byl od Were-chan, kterána jednom z návštěvníků předvedla amatérskou ukázku svazování Shibari. Informace o Shibari hojně doplňoval i Matěj Račinský. Po konci příspěvků si Were-chan zkusila na conovém notebooku prezentaci na zítřejší Otaku kvíz, načež zjistila, že stejně jako Nagat jí prezentace pořádně nefunguje a odkazy na otázky se správně neproklikávají. Na půjčeném notebooku od Matěje Račinského vše fungovalo správně.

Po Bleskových přednáškách Geontovi končila směna a odebrali jsme se kolem půlnoci ke spánku do velkého sálu, kde mohli přespávat pořadatelé.

Sobota 27.10.2018

Budíček jsem měla již na sedmou, jelikož jsem měla od osmi směnu na infostánku a potřebovala jsem se ještě upravit a vše připravit. Vyzvedla jsem si v zázemí bedny s visačkami, rozpisy pořadatelů, přednášejících atd. a na šatně rozpisy směn a krabičku s klíči. Při předávání rozpisu směn došlo ke zmatku a nejdřív mi na šatně dali jen jeden ze dvou papírů, což bylo následně opraveno. Párkrát jsem volala Ximaře, jestli můžu vydat visačku s volným vstupem některým osobám, protože mi chyběl rozpis prodejců a chyběli na rozpisech někteří další účastníci s volným vstupem. Bohužel jsem tedy byla nucena věřit, že daní lidé opravdu mají nárok na volný vstup a do rozpisu je dopsala. Za směnu jsem kontaktovala i Yarche, protože bohužel došly visačky pro hosty a externisty a podle Yarchiných instrukcí jsem byla nucena jim vydávat visačky s nápisem prodejce. Jinak byla ranní směna na infostánku vcelku poklidná.

Ve 12:00 mě podle rozpisu směn v konverzaci na FB přišla vystřídat Veve, i když v papírovém rozpisu jsem byla psaná až do 13:00. Ještě jsem se ujišťovala i u Ximary, jestli můžu opravdu už odejít a stejnak jsem ještě nějakou dobu zevlila na infostánku s Veve a zdravotnicí Akierou, protože Geont mezitím zaskakoval na šatně a pomáhal tam Seritě, aby se z toho sama nezbláznila. Bohužel její plánovaná výpomoc bez omluvy nedorazila na směnu a bylo nutné tenhle problém na poslední chvíli nějak vyřešit. Ještě musela tuším Luci nastoupit o hodinu dřív na směnu, aby někdo vykryl čas od jedné do dvou. S Geontem jsme cca ve 13:00 šli společně s Ximarou a ledmanem na oběd do Centra Chodov.

Po návratu z Centra Chodov do KC Zahrady Geont odchytával lidi na pokec a já se vydala do malého sálu na přednášku Wagaši pěti smysly od ČJS. Nakonec na chvíli na přednášku přišel i Geont, ale přednáška ho nezaujala a zase po chvíli opustil malý sál. Já jsem vytrvala a dozvěděla se, z čeho a jak se japonské cukroví vyrábí a jaký tvar cukroví je pro konkrétní roční období typické. Trochu mě zamrzelo, že přednášející nepřinesla nějaké cukroví jako ukázku, když už to mělo být vnímáno všemi pěti smysly.

Dále byl na programu opět náš oblíbenec Grek a jeho další přednáška Zapadlé klenoty anime. S Geontem jsme přišli o něco dřív a stihli ještě konec Iaido: Bojové umění samurajů od Sionnach, kteří trochu přetahovali. Viděli jsme ukázku používání bokkenu (japonského dřevěného meče) a následnou zkoušku v podání organizátora Brambora a jedné slečny z řad diváků. I po krátké chvíli sledování mě tahle ukázka zaujala a zřejmě by mě v celém podání zajímala více než výše zmíněná přednáška o cukroví.

Grekovy Zapadlé klenoty anime byly opravdu zapadlé a neznala jsem ani jeden ze zmiňovaných titulů. I přes Grekův poutavý projev se přiznám, že mě zmohla během přednášky únava a většinu jsem proklimbala. Zapamatovala jsem si tipy na anime Tenshi ni Narumon! a The Big O, které jepříběhově podobné Batmanovi. Zbytek Grekových tipů případně najdete v reportu od Jeoffreyho. Bohužel se z důvodu přetahování na všechny tituly z Grekovy prezentace nedostalo.

PoGrekově přednášce jsme se vydali společně s Cirdanem, Seritou, Veve, Geontem, mitsuki a Prasátkem do Blanice na pivo. Do Blanice jsme každoročně rádi chodili na jídlo, ale letos si na nás přichystali nemilé překvapení a již nevařili, pouze objednávali pizzu, na kterou byla někdy i dlouhá čekací doba.My s Geontem jsme pizzu měli rychle, ale další z nás na tu svoji čekali asi hodinu. Později se i stávalo, že na nás číšníci zapomínali a byli jsme nějakou dobu na suchu. Také změnili nabídku piva a čepovali Březňáka. Nemluvě o tom, že stůl byl ulepený a všichni jsme se neustále pokoušeli odlepovat oblečení a další předměty ze stolu. Celkově jsem z této proměny dříve oblíbené hospody hodně zklamaná a vůbec se nedivím, že tam bylo oproti dřívějšku docela mrtvo. Později se k nám připojila Mitculka a Cirdanova přítelkyně Lucka. V Blanici jsme i přes nepohodlí vydrželi skoro do jedenácti večer.

Po návratu z Blanice do KC Zahrady jsme se s Geontem šli nahoru vysprchovat. Sprchy nebyly označené rozdělením pro kluky a holky, tak jsme šli najednou a neřešili to. Kvůli absenci závěsů ve sprchách jsme způsobili menší potopu a omlouváme se, jestli to po nás musel někdo uklízet. Po uvítané sprše následoval opět spánek ve velkém sále, tentokrát díky změně času o hodinu delší.

Neděle 28.10.2018

Vstávala jsem opět v sedm ráno a stejně jako včera jsem měla od osmi službu na infostánku. Před směnou jsem ještě stihla snídani v zázemí, kde byl výborný dort a sušenky. Za mojí směnu jsem řešila problém s vybavením na přednášení v dílně, které následně devyx vyřešil. Postrádala jsem hlasovací lístky na Cosplay soutěž. Návštěvníci si občas chybějící lístky pletli s lístky na Košplay soutěž a musela jsem je opravovat. Také jsem za směnu zklamala nejméně 3 lidi s informací, že Cosplyš soutěž byla z důvodu nízkého zájmu zrušena. Bohužel si nevšimli sobotního upozornění na FB na ukončení přihlášek v sobotu a již nebylo v silách organizátorů takhle narychlo Cosplyš soutěž připravit. Na infostánku jsem měla v neděli končit už v 11:00 a vystřídat mě měla mitsuki, která se nakonec o chvíli opozdila. S Ximarou jsme na mitsuki počkaly, a pak jsem se opět odebrala do zázemí na jídlo. Zařadila jsem se do pořadníku na toasty. Přišla jsem na řadu akorát včas, aby Geont měl teplé toasty po konci promítací směny ve velkém sále.

Ve 13:00 jsme s Geontem šli na Velké vyhlášení výsledků soutěží. Letos jsem se zúčastnila soutěže z časopisu Playbišík, kde se z plakátu měly spočítat úsměvy, karty a kusy čajového servisu. Této soutěže se nás zúčastnilo pouze 5 a z těch 5 Maemi bohužel onemocněla a nemohla se zúčastnit vyhlášení výsledků. Každý soutěžící získal barevný plakát, kterého se týkala soutěž a 3 vylosovaní soutěžící dostali hrníček od jazykové školy Spěváček. Vzhledem k nízké účasti byla šance na výhru vysoká a byla jsem mezi šťastnými vvylosovanými výherci.

Po vyhlášení nám Lusi s Jarníkem poradili, ať se jdeme podívat na Výměnnou burzu, jestli neukořistíme nějaké mangy. Bohužel jsme přišli pozdě a všechny zajímavé věci už byly rozebrané.

Vrátili jsme se tedy do velkého sálu na Zakončení Akiconu 2018 s Grekem, Akiko, Yarche, Bramborem a xD25. Hned po začátku začalo v sále pinkání balónků od Akiko. Dozvěděli jsme se, že letos navštívilo Akicon více než 900 účastníků a že rozmístěné papíry s nápisem "Pac a pusu" bohužel s velkou pravděpodobností znamenají, že příští NatsuCon bude posledním. NatsuCon a Akicon mají stejné organizátory je pro ně strašně vyčerpávající organizovat 2 cony po sobě a po NatsuConu již organizátorům nezbývá tolik síly na Akicon. Zároveň NatsuCon je conem s menším počtem návštěvníků a doplácí se na něj z rozpočtu na Akicon. Oznámení o plánovaném konci NatsuConu mě hodně zamrzelo. Na NatsuCon pravidelně jezdím každý rok od jeho založení a přirostl mi k srdi podobně jako Akicon. Je pravdou, že i já jsem si všimla nižšího počtu návštěvníků na NatsuConu a chápu důvody organizátorů pro jejich rozhodnutí. Bylo přislíbeno lepší zpracování Akiconu a možné rozšíření Akiconu o blíbené sbírání Achievementů z NatsuConu.

Dále padla z publika připomínka na nízký věk hlídky u tělocvičny a nezvládnutí situace, byl pochválen výběr jiné tělocvičny na přespání. Zazněl návrh na přesunutí kuřáků dál od vchodu, který absolutně zabil jeden mladý hoch jeho připomínkou, ať se návštěvníci vykouří dole. XD

Po zakončení jsme si sbalili s Geontem zavazadla, rozloučili se s kamarády a vydali se společně s ledmanem, Ximarou a Mirátorem na oběd do Centra Chodov. V 16:30 nám s Geontem jelo Student Agency zpátky domů do Liberce.

Shrnutí

Klady

- Design spořiče v podobě přesýpacích hodin s padajícími sakurovými lístky a design merche. Za spořič si Neoworm zaslouží pochvalu.

- Plechový hrníček v merchi.

- Propiska zdarma pro pořadatele.

- Občerstvení pro pořadatele v zázemí s ochotným kuchařem. Zaslouží pochvalu za to, jak na běžícím pásu připravoval toasty a další občerstvení pro naše hladové krky.

- Pochvala taky patří organizátorům za jejich pohotové řešení problémů. Hlavně obdiv Bramborovi, který narychlo sháněl zástupy za lidi, kteří bez omluvy nepřišli na směnu.

- Krámek s občerstvením letos obsahoval japonské cukroví, což bylo příjemným zpestřením nabídky.

- Přespání pro orgy ve velkém sále bylo klidné a dalo se tam dobře vyspat.

- Slušná nabídka stánků s prodejem předmětů a občerstvení spojeného s Japonskem.

- Zajímavý program. Přes prvotní očekávání, že půjdu jen na Greka, jsem si našla dost bodů programu, které mě zaujaly.

- Stream a aplikace (pochvala Erovi) i pro tento menší con.

- Papírový program a časopis Playbišík zdarma pro všechny.

Zápory

- Nekompatibilní conový notebook se speciálními prvky (animacemi, proklikáváním odkazů) v prezentacích.

- Absence seznamu prodejců a chybějící jména na rozpisech pořadatelů atd.

- Nedostatek visaček pro hosty a externisty.

- V neděli nebyly na infostánku hlasovací lístky pro Cosplay soutěž.

- Zrušení Cosplyš soutěže. V tomto případě byli účastníci upozorněni o ukončení přihlášek v sobotu na internetu, což bohužel nestačilo. Zřejmě by se hodilo dát upozornění i k popisu soutěže v papírovém programu.

- Výrazné zhoršení kvality v Blanici. Sice se to netýká přímo conu, ale i tak mám tuto hospodu s Akiconem úzce spojenou.

Na Akiconu převažovaly klady nad zápory a jako vždy jsem si tenhle oblíbený con užila a rozhodně se ho další rok chci opět zúčastnit v pozici infostánkařky. Stejně tak organizátoři mohou počítat s mojí účastí a výpomocí na infostánku na zřejmě posledním NatsuConu.

Akicon 2014

Tue, 04 Nov 2014 22:03:55 +0100

Již popáté jsem se zúčastnila Akiconu, který se letos konal 30.10. - 2.11. v KC Zahradě na Chodově v Praze.

Oproti předešlým ročníkům bohužel nastala změna a již se nepřespávalo přímo na conu, ale v Sokolovně. V den spuštění registrace na Akicon se nám s přítelem (Geontem) nepodařilo si registrovat přespání v Sokolovně a možnost přespání u kamarádů byla nejistá. Geont musel být v pátek 30.10. ještě do večera v práci. Vzhledem k těmto okolnostem jsme se rozhodli letos výjimečně přijet na Akicon až v sobotu a přespání ze soboty na neděli jsme ponechali osudu.

Sobota 1.11.

Vstávali jsme již kolem páté ráno, abychom se stihli včas dopravit z Liberce do Prahy na Akicon, kde jsme nechtěli propásnout Lusiinu přednášku, která začínala v 10:00. Žádný spoj nám naštěstí neujel, ani neměl zpoždění a my dorazili na Akicon asi čtvrt hodiny před desátou.

Po bleskovém odbavení u vstupu a uložení věcí jsme se vydali na přednášku Záchody vycházejícího slunce od Lusi.

Lusi nám představila dva typy záchodů, se kterými se můžete v Japonsku setkat. Konkrétně záchody japonského typu (díry v zemi) a západního typu (záchody, co máme u nás s technickými vymoženostmi navíc).

Technicky vytuněný japonský záchod vypadá takto:

Pro záchodové nadšence Lusi dala tip na výlet do showroomu záchodů v Japonsku, který se momentálně nachází v JR Minami Shinjuku Building na adrese 2-1-5 Yoyogi, Shibuya (více info u Lusi na blogu). Dozvěděli jsme se, že se v Japonsku konala i výstava záchodů, kde se člověk mohl "vcítit do kůže exkrementu" a sklouznout se do obrovského záchodu. Tato výstava se konala v muzeu Miraikan v Tokyu.

Zlatým hřebem přednášky pro mě bylo video s návodem na chození na záchod určeným pro děti. Vysmáté kapky moče a hovínko mě dostaly. :D

Lusiinu přednášku jsem si užila. Lusi dokáže zajímavě a zábavně přednášet i o záchodech. Pro mě byla její přednáška jednou z nejlepších z letošního Akiconu.

Po Lusi jsme chtěli ještě jít na chillinu přednášku Japonsko v anime: iluze vs. realita, která se konala v Malém sále. Bohužel bylo na této přednášce narváno a my se na ni nedostali.

Následovalo několik hodin volna strávených ve společnosti přátel. Navštívili jsme prodejní stánky, kde jsem ukořistila placku z Hry o trůny. Sakuře jsem předala dárek k narozeninám. Vydali jsme se společně s Veve, Terokem, Seritou, Melikem, Mitsuki a Honzou do Blanice na oběd.

Po návratu z Blanice jsme potkali Taylor, Nightie a Nime. Chtěla jsem Taylor požádat o podpis knihy Zavržený, kterou přeložila, ale byla jsem příliš nesmělá a neodvážila jsem se zeptat. ^^; Doufám, že se mi podaří podpis ulovit alespoň na příštím Akiconu.

V mezičase jsem za pomoci svých tužek na oči a konturek na rty vybarvila obrázek z Mangazínu a dala jsem ho do soutěže.

Od 15:00 jsme navštívili přednášku Fascinující vynálezy komiksového světa od Kalisto. Kalistina přednáška se mi jako vždy líbila a pobavila jsem se u ní. Geont zmínil, že Kalisto většinou při svém přednesu často opakuje nějaké slovo, ale já jsem si nikdy ničeho nevšimla.

Někdy v této době jsme zahlédli ve Velkém sále Stína z IRC sekai a měli tak tu čest ho poprvé potkat naživo.

Po Kalisto následovala technická pauza na nácvik Cosplay soutěže. Zůstali jsme v sále i na nácvik, protože nás nikdo nevyhodil. :D S Veve jsme šly na chvíli ven ze sálu, ale přes dav čekajících lidí jsme se už nemohly vrátit zpátky. Volala jsem tedy Geontovi, aby vyšel ven za mnou a chill s Garaxem nám mezitím drželi místa. Tímto bych jim za to chtěla poděkovat.

S Geontem jsme si skočili do Lidlu a po krátkém občerstvení jsme se vrátili na již probíhající Cosplay soutěž. Přišli jsme pouze o výstup první soutěžící, kterou jsme ale viděli na nácviku. Většinu z nás si jednoznačně získal v pořadí čtvrtý cosplayer Handsome Jacka, pro kterého jsme pak i hlasovali (foto z FB, autor: Hung Duong Manh).

Na Cosplay soutěži jsem byla poprvé a původně jsme tam s Geontem ani nechtěli jít. Šli jsme tam jen kvůli tomu, abychom si mohli zabrat místa na následující Grekovu přednášku. Nakonec jsem ráda, že jsme na Cosplay soutěž šli, protože mi přišla zábavná. Chtěla bych tímto pochválit i moderátora soutěže, který k zábavnosti soutěže přispěl.

Po Cosplay soutěži jsme zůstali v sále na již zmíněnou Grekovu přednášku o JSDF (Japan Self-Defense Forces). Dozvěděli jsme se, jak se Japoncům bravurně podařilo obejít zákon a vytvořili si "armádu", která údajně armádou není. Grek jako vždy poutavým způsobem zprostředkoval zajímavé informace. Trochu mi vadilo časté používání slova "pacifistický", jinak mu nemám co vytkout.

Následovala hodina volna, a pak jsme se opět vrátili do Velkého sálu na Vyhlášení soutěží & křest komiksů

Byli jsme svědky pokřtění komiksu Korektor, který si pak druhý den Geont zakoupil i s věnováním od Yuffie.

Jarník opět zaslouženě zabodoval v AMV soutěžích. Jeho AMV Střídavý Totoro nám bylo puštěno i v sále. Lusi nezůstala za Jarníkem pozadu a odnesla si dvě ocenění z pěvecké soutěže. V Cosplay soutěži vyhrál u diváků náš favorit Handsome Jack. Poprvé se podařilo vyhrát i mně, a to za nejoriginálnější vybarvení obrázku z Mangazínu. Dostala jsem poukaz na placku zdarma a 200 Akibonů, které jsem později směnila v Akikrámu za jídelní hůlky.

Po obdržení výhry jsme se přesunuli s Geontem do Malého sálu na přednášku Jak fungují roboti v mecha stylu od D-Toxe. D-Tox poukázal na různé technické chyby v mecha anime. Geontovi ve výběru mecha anime chybělo Soukou Kihei Votoms, ve kterém se údajně nevyskytuje příliš technických chyb a stojí za zhlédnutí. Mně jako neznalci mecha anime se přednáška líbila. Sama bych si tolika technických chyb nevšimla a oceňuji, jak přednášející vše dokázal vysvětlit.

V Malém sále jsme zůstali ještě na přednášku Japonské sexuální pomůcky od Sušenky. O tuto přednášku byl obrovský zájem. Bohužel se všichni do Malého sálu nevešli a Grek musel několik lidí požádat o odchod. Sušenka uvedla různé japonské pomůcky. Výběr pomůcek pro muže byl opravdu pestrý, od masturbačních vajec Tenga až po figuríny podobající se lidem. Japonské ženy tak pestrý výběr pomůcek bohužel nemají.

Pro případné zájemce existují na netu i recenze pomůcek.

Sušenka toto ožehavé téma zvládla s přehledem a zaslouží si pochvalu. :) Společně s přednáškou o záchodech to pro mě byla nejlepší a nejzábavnější přednáška z letošního Akiconu.

Po Sušence jsme si s Geontem vyzvedli věci z tělocvičny a chystali se odjet přespat k Veve a Terokovi. Terok nám zavolal taxíka, protože metrem a tramvají bychom jeli o dost déle. Navíc už bylo po půlnoci, takže jsme se chtěli přemístit co nejrychleji a nejpohodlněji. Taxikář nás překvapil tím, že měl přijet už za tři minuty. Mezitím začal Trpaslík hromadně zpívat Rozvíjej se poupátko. Kus písně jsme oželeli, protože jsme se potřebovali dostat ven ze zamčené KC Zahrady, abychom mohli počkat na taxík. Organizátorce Melik se podařilo nás pustit ven východem pro orgy, i když ji to stálo trochu dohadování s členem ochranky.

Jízda taxíkem mě příjemně překvapila. Cesta nás stála 200Kč, což vycházelo na 50Kč za osobu a nebylo to o moc víc než za městskou. Po příjezdu jsme si vybalili, zvládli noční hygienu a kolem druhé ráno zalehli. Přítomnost nám dělalo roztomilé a zběsilé koťátko.

Neděle 2.11.

Kolem osmé ráno nám kotě zaručilo budíček. Geontovi zalezlo do spacáku a mně skočilo na obličej, takže o zábavu bylo postaráno. :D

Z bytu jsme se vyhrabali poněkud později a zpátky na Akicon jsme dorazili až kolem dvanácté. Volný čas jsme strávili povídáním s přáteli. Ve stánku jsem ještě stihla vyměnit výherník kupón za placku s Bezzubkou a Geont si koupil jeden z posledních šesti výtisků Korektora.

Šli jsme pak už jen od 13:30 na Neslavné zakončení. Program byl zjevně posunutý přibližně o půl hodiny, takže jsme ještě viděli kus z přednášky Novinky asijského filmu od Vavči.

Na Neslavném zakončení nám Grek sdělil, že Akicon letos navštívilo přes 740 lidí. Upozornil nás na to, abychom se v sprnu nezapomněli registrovat na další Akicon. Také zde padla zmínka o možnosti přesunutí Akiconu z KC Zahrady do nových prostor z důvodu nedostatečné kapacity.

Po zakončení jsme se s Veve, Terokem, Seritou, Melikem, Mitsuki, Astrakem a Ely vydali směrem k zastávce metra. Většina z nás šla ještě na oběd do asijské restaurace Štěstí. Po obědě jsme jeli společně metrem. Postupně se od nás kamarádi odpojili, až jsme zbyli s Geontem sami. Dojeli jsme na Černý Most, udělali si nákupní mezizastávku v IKEE a v 18:30 jsme odjeli se Student Agency do Liberce.

Shrnutí

Zezačátku jsem se obávala letošního Akiconu kvůli nemožnosti přespání na místě. Ze zdravotních důvodů si nyní nemůžu moc dovolit bdění a děsila jsem se toho, že se mi na Akiconu udělá špatně. Naštěstí nám na poslední chvíli Veve s Terokem nabídli přespání u nich, za což jim patří obrovský dík.

Tak trochu jsem nepochopila menší problém s vypuštěním lidí ven za doprovodu orga v pozdějších hodinách. Vzhledem k tomu, že se dost lidí muselo přemístit na přespání jinde, tak bych uvítala bezproblémové pouštění ven a pouze bych po určité hodině už nepouštěla lidi dovnitř. Vše se ale nakonec vyřešilo a nevím, jestli byl pouze zádrhel u informovanosti a přístupu ochranky.

Menší problém také nastal s nedostatečnou kapacitou sálu na Sušenčinu přednášku, u které se dal čekat nával. Chápu, že ve Velkém sále tou dobou běželo promítání a moc na výběr tedy vzhledem k prostorám KC Zahrady nebylo.

Všechny tyto problémy by se daly vyřešit změnou prostor do místa s větší kapacitou a pevně věřím, že se Akiconu podaří najít vhodné místo.

Ke KC Zahradě a přilehlé Blanici mám nostalgický vztah, ale ukázalo se, že jsou potřeba i další sály s větší kapacitou. Také je zde neustále vzrůstající zájem ze strany návštěvníků, kterému už kapacita KC Zahrady nestačí.

Uvítala bych, kdyby na conu byly místnosti určené pouze na spánek, kde by po celou dobu conu byly uložené věci a nic by se nemuselo v průběhu conu balit a přenášet. V tomto ohledu jsem velice ocenila letošní Natsucon a potěšila by mě tato možnost i na Akiconu.

I přes menší zádrhele jsem si Akicon opět užila, dokonce možná i nejvíc ze všech ročníků. Notně k tomu přispěl pro mě zajímavý sobotní program a výhra v soutěži. Kromě problému s ochrankou byli všichni orgové příjemní a panovala na conu přítelská atmosféra. Ještě jednou bych také chtěla vyzdvihnout výběr moderátora Cosplay soutěže, který byl opravdu povedený.

Na viděnou na Akiconu 2015, ať už bude kdekoliv. :)

Natsucon 2014

Tue, 26 Aug 2014 00:27:43 +0200

Rok utekl jako voda a přišel již druhý ročník Natsuconu, na kterém jsem opět nemohla chybět. Tento rok Natsucon změnil své prostory a z KC Zahrady se přestěhoval do budovy Obchodní akademie a ekonomického lycea, která se nachází v ulici Svatoslavova v Praze.

Pátek 22.8.

Na Natsucon jsem jela s přítelem (Geontem) z Liberce. Geont byl ten den ještě skoro do čtyř odpoledne v práci, jelikož byl všední den. Vyjížděli jsme proto z Liberce až v 16:45. Jako vždy jsme do Prahy vyrazili se Student Agency a cesta nám utekla velice rychle. Stačila jsem vyluštit jen dvě křížovky a už jsme kolem 18:05 přijížděli na Černý Most.

Metrem jsme se vydali na zastávku Karlovo náměstí, kde jsme vystoupili a šli jsme hledat východ k tramvaji číslo 18, která nás měla dopravit na zástavku Nuselská radnice. Ukázalo se, že hledání správného východu není tak lehké, jak jsme čekali, a zkusili jsme vyjít asi čtyřmi východy, než jsme našli ten správný (na směrové ceduli má napsáno Nusle). Geont si díky tomu věčnému pobíhání tam a zpět slušně zaposiloval s mým kufrem. :D Když už jsme konečně objevili správný východ, tak jsme akorát viděli, jak nám tramvaj číslo 18 ujíždí před nosem. Ještě začalo poprchávat a my čekali asi 10 minut na další tramvaj. Čekání nám zpěstřil jeden Číňan, který se nás anglicky ptal na cestu. My jsme mu akorát odpověděli, že nejsme z Prahy a cestu nevíme. Nacež se nás zeptal, odkud jsme. Geont odpověděl, že je z Liberce a Číňan nás pobavil následným dotazem, jestli je Liberec stát. :D Číňan se vydal svojí cestou a nám za chvíli přijela vytoužená tramvaj číslo 18, se kterou jsme dojeli na zastávku Nuselská radnice. Ze zastávky to už byl kousek a my konečně asi v půl osmé večer dorazili na místo konání Natsuconu.

U registrace jsme obdrželi modrorůžové pásky určené pro účastníky přespávající na místě. Hned u vchodu jsme narazili na Auriho a Teroka, kteří nás nasměrovali nahoru, kam jsme si šli ulovit místo na spaní. Krátce nato jsem potkala Petru a Rien. Petře jsem předala opožděný dárek k svátku a vyrobila jí náušnice s pentagramy. Geont si mezitím odskočil k Yakuze a nechal se vyfotit jako oběť pro případné "vrahy".

Společně s Geontem, Petrou a Rien jsme navštívili Lusiinu přednášku Japonské kanály 21. století. Lusi měla ode mě a Geonta už předem slíbenou účast na její přednášce. Geont na tuto přednášku dokonce přispěl svojí troškou do mlýna s fotkami kanálové uličky v Liberci, takže jsme si tuhle přednášku nemohli nechat ujít. Mohli jsme si prohlédnout pestrou sbírku fotek poklopů od kanálů, které jsou doslova uměleckými díly. Dostalo mě, že Japonsko má i Japonskou společnost poklopů od kanálů (Japan Society of Manhole Covers), kde se poklopy od kanálů třídí třeba podle toho, jaká zvířata se na poklopech vyobrazují. Lusi nám také představila pana Moritu (na flickru jako MRSY), který má v současné době největší sbírků fotek japonských poklopů od kanálů (nyní má 748 fotek).

foto: poklopová ulička v Liberci, fotil Geont

Po Lusiině přednášce jsem se vydala dolů do infostánku, abych ukořistila placku a přívěšek Natsuconu. Bála jsem se, že se stejně jako minulý rok placky rychle vyprodají, a tak jsem s koupí radši neváhala. Později se ukázalo, že moje obava tentokrát byla zbytečná. Geont si na infostánku koupil časopis drzej Dódžin.

Oba dva jsme už měli hlad a začali jsme ve škole hledat nějaký zdroj jídla. Po troše pátrání jsme dole objevili jídelnu, kde jsme si oba objednali toast. Po chvíli si k nám postupně přisedli kamarádi (Serita, Mitsuki, Ximara, ledman...), se kterými jsme si tam asi do půlnoci povídali. Pak jsme se odebrali do místnosti spaní, absolovovali noční hygienu a ulehli. Nějaké holky se v té místnosti trochu hlasitěji bavily a s Geontem jsme leželi blízko dveři, takže zezáčátku chvíli trvalo, než jsme mohli usnout. I přes to všechno se nám to někdy po jedné ráno povedlo a spali jsme asi až do osmi ráno.

Sobota 23.8.

Vstávání tentokrát nebylo vůbec násilné díky tomu, že ve spacích místnostech se nekonal žádný program a nemuselo se tak brzo vstávat kvůli vyklízení před programem. Už kolem deváté ráno jsem byla připravená navštívit něco z programu. Šli jsme s Geontem na O úpadku AMV tvorby v Čechách od Wolfiiho, ale na místě jsme zjistili, že to má být beseda. Nesledujeme česká AMV a ani se na jejich tvorbě nijak nepodílime, a tak jsme zbaběle utekli k Yakuze, kde jsme byli asi hodinu s Ximarou a ledmanem.

Od desíti ráno jsme navštívili přednášku Japonský marketing od Kůzlete, kde se měla původně vyskytnout Petra. Přiznávám, že jsem tam šla hlavně kvůli tipu od Petry, protože se o japonský marketing moc nezajímám a většinou chodím jen na ověřené přednášející (Grek, Hintzu, Lusi, Kalisto, Sušenka...) nebo na přednášky o "homo matroši". Kůzle jsem ještě přednášet neviděla a netušila jsem, co od jejího přednášení čekat. Zezačátku bylo trochu vidět, že je nervózní, ale pak se uvolnila a její přednes se mi líbil. Dozvěděla jsem se zajímavé informace o odlišnostech japonského marketingu a pobavila se u videí se ztřeštěnými japonskými reklamami. Přednáška pro mě byla nečekaným příjemným překvapením a byla jsem ráda, že jsem ji navštívila.

Po Japonském marketingu jsme šli do Malé tělocvičny na Ukázky Aikida. Programem nás provedl Slovák Martin Švihla a jeho kolegové. Nejdříve jsme mohli zhlédnout ukázku Aikida, poté následovalo sdělení informací o Aikidu. Zjistili jsme, že Aikido nemá za cíl ublížit nepříteli, ale nabízí možnost nepřítele odzbrojit a sebe ochránit. Aikido mi po této ukázce přišlo jako jakási souhra sil všech zúčastněních v boji a připomínalo mi trochu tanec. Byla nám poskytnuta možnost vyzkoušet si nějaké techniky Aikida na vlastní kůži. Zkusila jsem si s pár chvatů s trenéry Aikida. Vynechala jsem akorát nácvik boje s bokkenem, protože Geont si to se mnou nechtěl vyzkoušet, což mě trochu zklamalo.

Pro případné zájemce o Aikido sem přidávám odkaz na jejich webové stránky.

Po Aikidu následovaly asi tři hodiny volna, při kterých jsme s Geontem šli na procházku po okolí. Geont si zapomněl vzít ručník, takže si jeden koupil u Vietnamců poblíž. Za pomoci mapy jsme se snažili najít zastávku metra Vyšehrad, ze které jsem druhý den chtěla jet na Hlavní nádraží. Po chvíli hledání se nám podařilo zastávku najít a vydali jsme se zpátky. Poseděli jsme chvíli u dětského hřiště poblíž školy, protože nás v tu dobu program nelákal. Na hřišti jsem hypnotizovala hrazdy a doufala jsem, že všechny děti odejdou, abych mohla na hřišti nepozorovaně zaskotačit, bohužel se tak nestalo. :D Také jsme koukali na cosplayery, co se učili nějaký boj. Za nějakou dobu si cosplayerů všimly i děti z hřiště. Děti si myslely, že cosplayeři jsou Harry, Hermiona a Ron z Harryho Pottera a katany považovaly za kouzelnické hůlky. :D Celý nácvik souboje pak komentovaly, což bylo vtipné a roztomilé. Při cestě zpátky na Natsuconu jsme se stavili v Tescu, kde jsme sehnali něco k jídlu.

Od 15:00 jsme navštívili Grekovu přednášku Seyuu a jejich svět, na které byla jako vždy hojná účast. Bohužel na nás nezbylo místo na sezení, Geont si sedl na zem a já zvolila stání v rohu u větráku. I přes toto menší nepohodlí jsem si přednášku užila. Grek měl jako vždy skvělý přednes a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací.

Ke konci Grekovy přednášky se nám podařilo sehnat místo na sezení a zůstali jsme ve stejném sále ještě na přednášku Sportovní anime pro fangirls od Kalisto. Tuto přednášku jsem už viděla ze záznamu z Animefestu a původně jsem zvažovala, že ji kvůli tomu vynechám a půjdu raději na Období bakumacu od Beldaran. Nechtělo se mi ale někam přesouvat, když jsem si konečně sedla, a rozhodla jsem se tedy na tuto přednášku zůstat. Kalisto byla jako vždy vtipná a její přednáška byla skvělá i přes fakt, že jsem věděla, o čem bude přednášet. Přemýšlím, že bych po dokoukání Free! Eternal Summer mohla zkusit Kuroko na Basket. :-U---

Mimojiné mi Kalisto připomněla AMV Final Straight, které skvěle shrnuje sportovní anime do jednoho videa.

Potom nás v programu na dlouhou dobu nic moc nezaujalo. Přesunuli jsme se opět ke stanovišti Yakuzy, kde jsme se chvíli bavili s kamarády, a pak se společně s Mitsuki a Seritou vydali do Restaurace U rodinného krbu. S Geontem jsme si dali jídlo a vyzkoušeli výbornou kopřivovou a bezinkovou limodádu. Občerstvení v této restauraci mě velmi mile překvapilo. Poprvé v životě jsem byla v restauraci, kde vyráběli vlastní limonádu a chipsy. Tímto děkuji Mitsuki a Seritě za tip na tuhle restauraci se skvělými limonádami.

Po nějaké době pohodového klábosení Geont zabředl k tématu eutanázie, což jsem moc nemusela. Následně Mitsuki pozvala Taje, kterého jsem jako jediná z nich neznala osobně. Narazila jsem na něj akorát na sekaii, kde na mě působil jako člověk, se kterým si nebudu mít moc co říct, což se mi nakonec potvrdilo. Geont, Serita a Taj se bavili na témata, která jdou absolutně mimo mě, takže jsem tam pak ke konci jen znuděně seděla a byla mi tam zima. Číšnice se nás zeptala, jestli si ještě něco objednáme, načež jsem odvětila, že bych už zaplatila a šla. Geont můj náznak o odchodu nepobral, a tak jsem tam znuděně seděla ještě další hodinu. Přemýšlela jsem, že bych šla sama zpátky na Natsucon, ale nechtělo se mi jít samotné, když už bylo skoro deset večer. Chtěla jsem jít od desíti na BL webcomics aneb angličtina výhodou od Cathy, ale propásla jsem to. Při cestě z restaurace jsme potkali Kiti, kterou jsem nejdřív nepoznala. ^^; Mrzelo mě, že jsem se s ní viděla jen na okamžik a doufám, že navštíví Akicon.

Byla jsem z toho zakončení v restauraci trochu naštvaná a zklamaná, ale uvědomila jsem si, že jsem sobecká. Geont jen tak nemá možnost si takhle popovídat, takže jsem dodatečně ráda, že se bavil. Zaslouží si to za to, že on se mnou chodí na homo přednášky, i když ho to nezajímá.

Kolem jedenácté večer jsme dorazili zpět na Natsucon. Tento večer jsme se s Geontem odhodlali k vyzkoušení místních sprch. Sprchy byly tak trochu pro odvážné, protože v nich byla docela špína a absence závěsu byla samozřejmostí. U holek byly vedle sebe bez zástěn tři sprchy. Chtěla jsem se vysprchovat sama v soukromí, ale to mi jaksi nevyšlo, protože tam vtrhly nějaké holky uprostřed mého sprchování. >-< Aspoň, že se nešly hned sprchovat těsně vedle mě, to už bych asi byla trochu nesvá, takhle se to ještě nějak dalo.

Po sprše jsme si šli lehnout do spací místnosti. Už jsem skoro usínala, když někdo s omluvou nečekaně rozsvítil. Z konverzace jsem zjistila, že rozsvítil jeden z orgů, který se chystal vykázat jednoho kluka, co spal s náma v místnosti. Org toho kluka donutil si sbalit všechny věci, přestřihl mu pásek a asi ho následně vyhodil z conu, i když bylo asi půl druhé ráno. Podle útržků z rozhovoru jsem vyrozuměla, že důvodem pro vyhazov asi byla klukova opilost, čímž porušil pravidla Natsuconu. Po tomhle vyrušení jsem velice rychle usla a spala asi až do devíti do rána.

Neděle 24.8.

Ráno se mi moc nechtělo vstávat a jen tak tak jsem stihla The Ultimate BL Challenge od Akiko. Došli jsme s Geontem akorát při představování účastníků soutěže. Soutěž se mi moc líbila, programátor soutěže a autorky otázek si zaslouží pochvalu. Díky soutěži jsem zjistila, že ještě nejsem úplně zarytá yaoistka, protože nějaké těžší otázky jsem nedávala. Nagat a Kalisto mě ohromily svými znalostmi yaoi. Stejně tak měla můj obdiv i výherkyně soutěže (Sailor Cap ?), která si vítězství právoplatně zasloužila. Geont na téhle soutěži byl tak trochu mimo, akorát věděl, ve kterých videohrách se dá hrát za gaye. Aby tak ne, když už kvůli mně hrál za gaye ve Fable a Dragon Age 1 a 2. XD

Po pauze na snídani jsme šli od 12:10 na Blok krátkých experimentálních přednášek. Akiko se nakonec zřekla přednášení a pouze uvedla přednášející. Přednášeli Kalisto, Yuffie, Hintzu a Sykysan. Kalisto si vzala na starost přednesení o tématu rodičovství v amerických komiksech, Yuffie představila téma o krabicích a záchodech ve videohrách, Hintzu dal nějaké tipy o tom, jak se nezlepšovat a Sykysan ukázal odpovědi linky 1188 na otázky o Japonsku. Líbily se mi všechny přednášky kromě té Sykysanovy. Ten dle mého zaostával v tomhle souhrnu skvělých přednášejích, těžil akorát z neznalosti poradců na lince 1188, což sice bylo vtipné, ale neoslovilo mě to. Příště bych spíš uvítala, kdyby použil své znalosti o nějakém tématu a netíhl jen k tomuto zesměšňování neznalosti jiných lidí.

Díky tomuto bloku jsem poprvé viděla přednášet Yuffie a velmi mile mě překvapila. Její přednáška se mi asi i líbila nejvíc (Kalisto je v těsném závěsu) a chci v budoucnu ještě nějakou její přednášku navštívit, i když se o videohry moc nezajímám.

Po experimentálních přednáškách jsme se přesunuli do sálu Meiji na 25+ japonských podivností od Sušenky. Japonci nepřestávají překvapovat svými šílenými vynálezy. Nejvíc mě asi dostaly náhubky na procvičování obličejových svalů, které mají zabraňovat vráskám kolem úst. Při většině přednášky jsem se pobavila. Škoda, že Sušenka přednášku nezakončila Hard gayem a dávala na konec ještě ukázku jiné show, která mě a zřejmě i zbytek publika moc neoslovila, protože dost lidí při této ukázce začalo opouštět sál. Nebo by možná bylo lepší dát do přednášky jen podivné vynálezy a show si nechat na nějakou jinou přednášku.

Po Sušenčině přednášce jsme si dali oběd v jídelně, kde jsme narazili na ledmana, se kterým jsme se rozloučili pro případ, že se už neuvidíme. Potom jsme si zabalili své věci a vydali se na náš poslední bod programu, kterým bylo Po stopách minulosti od Drakarna. S Drakarnem jsme si zavzpomínali na prvopočátky výskytu japonské tvorby (hlavně anime) v ČR. Drakarn ukázal, že má o daném tématu dostatečný přehled a žádný příspěvek z řad publika ho nezaskočil.

Tímto jsme kolem čtvrté s Geontem zakončili pobyt na Natsuconu, popadli zavazadla a vydali se směrem k zastávce metra Vyšehrad. Z Vyšehradu jsme jeli na Hlavní nádraží, odkud jsem pak měla jet rychlíkem domů. Trochu jsme časově neodhadli cestu na nádraží a zbývala mi kvůli tomu ještě hodina volna, než mi měl jet vlak domů. Geont se mnou počkal na nádraží a pomohl mi se zavazadlem do vlaku. Potom jsme se rozloučili a on se vydal zpět na metro, kterým jel na Černý most a následně jel se Student Agency zpátky do Liberce.

Zhodnocení

Klady

Organizátoři mají plus za hezké a bytelné pásky pro účastníky, kteří spali na místě. Také dávám plusové body za dostatek placek, přívěsků s motivy Natsuconu. Ocenila jsem možnost přespání v místnostech, ve kterých se daly nechat věci po celou dobu conu a byl v nich dostatek prostoru na spaní. Možnost si ráno trochu přispat byla pro mě vítanou změnou.

Uklizeči odpadků mají také pochvalu, uklízeli pravidelně a nevšimla jsem si nějakého výrazného bordelu po škole. Také se mi líbilo barevné zpracování obálky programu. Pochvalu také zaslouží umístění stánku s Matcha tea, bylo to příjemné zpěstření. Jestě přidat stánek s Bubble tea a bude to dokonalé. :D

Zápory

U programu bylo bohužel trochu matoucí uvedení časů jednotlivých bodů programu. Všechny časy byly posunuté, což činilo program trochu nepřehledným. Také bych uvítala vysvětlivky jednotlivých barev v programu a nahrazení x odstínů zelené a červené jinými barvami, aby člověk nemusel tolik "brejlit" při pokusu o rozlišení několika zelených barev. :D Ale pořád má Natsucon bod navíc za nápad s barevným rozlišením, což byla příjemná změna oproti černobílým programům Akiconu. Do programu by se mohla umístit i nějaká mapka rozmístění sálů v budově. Mapky byly rozmístěny na chodbách, takže to nebyl nějaký výrazný problém, umístění mapky do papírového programy by byl jen takový plus navíc. :)

Na dámských záchodech toaletní papír spíš nebyl, než byl. Ale tohle se na conech dá čekat a byla jsem vybavená papírovými kapesníky. Na dámských záchodech jsem také postrádala větší zrcadlo, které záhadně zmizelo. O_O Za to ale organizátoři nemohou. V Hlavním sále zlobila technika, v mikrofonu často skřípalo.

Shrnutí

I druhý ročník Natsuconu jsem si užila. Byl to pro mě pohodový con se zajímavým programem a myslím, že Natsuconu prospěla změna prostor. Škola sice byla starší, ale poskytla více místa než KC Zahrada, což jsem uvítala. Klady v mých očích převažují nad zápory, které spíše beru jako maličkosti a tipy pro další možná vylepšení.

Už teď se těším na třetí ročník Natsuconu, který si nechci nechat ujít! :)

Akce v Liberci

Tue, 17 Jun 2014 12:19:42 +0200

Už jsem sem zase dlouhou dobu nic nepřispěla. Od konce března jsem začla mít zdravotní potíže, které teď pořád řeším. Hodně jsem poslední dobou odpočívala, ale snad se blýská na lepší časy.

V červnu jsem měla tu čest navštívit hned dvě akce v Liberci.

První z nich byla přednáška o ruční výrobě japonského papíru Washi, která se konala 2. června v krajské vědecké knihovně v Liberci. Na tuto přednášku jsem narazila čirou náhodou, když jsem šla s přítelem do knihovny vrátit knížky a všimla si plakátu o této přednášce. Shodou okolností se přednáška konala asi za hodinu a jako správný japanofil jsem se přítelem rozhodla, že přednášku navštívíme. Do začátku přednášky ještě zbýval nějaký čas, a tak jsme si v mezičase skočili na Bubble tea do obchodního domu Plaza, který se nachází v blízkosti knihovny.

Řádně napojeni jsme se vrátili do knihovny a přesunuli se do přednáškového sálu. Bohužel se nás v publiku nesešlo mnoho. Přednášející Izhar nás před začátkem přednášky vyzval, abychom si sedli blíže k němu a šli se podívat na ručně vyráběný papír a další výrobky. Byly tam i různé mísy a stínidla, která Izhar vyrobil společně s Carmelou. Carmela upletla proutěné konstrukce, na které se pak připevnil Izharův ručně vyrobený papír. Všechny vystavené výrobky jsme si mohli i osahat.

Přednáška byla v angličtině, jelikož Izhar pochází z Izraele a neumí česky. Do češtiny nám ji překládal Izharův učeň Michal Gorec, který nyní působí v Papyree poblíž Liberce. Izhar nám předal mnoho svých znalostí o ruční výrobě papíru, které získal od rodiny Kobayashi při svém pobytu v Japonsku. Zjistili jsme, že papír Washi se vyrábí z morušovníkového lýka nazývaného kozo a ruční výroba papíru nám byla představena krok za krokem.

Během přednášky se nás občas Izhar na něco zeptal a sami jsme mu mohli pokládat dotazy. Na konci přednášky jsme se přemístili opět k prohlídce výrobků a povídali si s Izharem. Izhar se nás ptal, proč jsme navštívili jeho přednášku a zval nás na kurz ruční výroby papíru, který se bude konat asi na podzim v Japonsku. Na závěr nám rozdal papíry s informacemi o sobě a Carmele.

Musím říct, že mi přednáška přišla zajímavá a hodně se mi líbila. Místy byla přednáška i zábavná a panovala na ní přátelská atmosféra. Jsem ráda, že jsem na ni náhodou narazila a rozhodla se ji s přítelem navštívit.

Druhou akcí byl liberecký jarmark, který se konal v sobotu 14. června. V sobotu mi přes den nebylo moc dobře a rozhodla jsem se tedy, že se s přítelem pojedeme podívat jen na večerní ohnivou show a ohňostroj. Těsně před naším plánovaným odjezdem začalo venku pršet, a tak jsme chvíli váhali, jestli máme na jarmark jet. Naštěstí se déšť rychle uklidnil a my tak za doprovodu duhy a červánků vyjeli do Liberce.

Nečekaně program začal asi o půl hodiny až o hodinu později, než bylo plánováno, a tudíž jsme se pak z Liberce vrátili až pozdě v noci.

Nejdříve jsme viděli několik tanečních vystoupení, mezi kterými nechyběly ani kankánové tanečnice. Potom následovala ohnivá show, při které jsme mohli vidět klasické polykání ohně, žonglování s pochodněmi, skákání přes ohnivé švihadlo a další kousky. Program završil netradiční ohňostroj, během kterého bohužel začlo opět pršet. Ohňostroj ale byl i přes pár chyb a nepřízeň počasí velkolepý.

Byla jsem ráda, že jsem jela a viděla poprvé v životě ohnivou show a zajímavý ohňostroj. Ze stání v dešti jsme byli slušně promrzlí, ale stálo to za to. :)

Momentálně mě tento pátek čeká sraz se spolužáky z VŠ v Ústí nad Labem. Bohužel se mi nepodařilo sehnat přespání v Ústí, a tak moje návštěva srazu asi bude docela krátká, ale i tak se na sraz těším a jsem na něj zvědavá. Ještě se tento víkend koná Geetacon, na který jsem původně chtěla jít, ale asi si nechám zajít chuť, protože můj zdravotní stav mi momentálně nedovoluje mít nedostatek spánku, který bych asi na conu měla.

PragoFFest 2014...

Tue, 04 Feb 2014 18:25:13 +0100

...aneb jak jsem se na poslední chvíli rozhodla jet.

O návštěvě PragoFFestu (PGF) jsem uvažovala už před pár měsíci, když Veve zmínila, že by se tam objevila. Pak ale byla změna plánu a Veve neměla na PGF jet, takže jsem návštvěvu tohodle festu zavrhla, protože na festivaly primárně jezdím kvůli setkání s kamarády/známými a nechtěla jsem tam jet, aniž bych tam někoho znala. Asi týden před konáním PGF jsem si na FB náhodou všimla, že se na PGF chystají Méďin a Kooky a začal tak ve mně hlodat červíček pochybnosti, jestli bych se tam přecijen neměla vydat. Pořád jsem se ale snažila být rozumná a říkala jsem si, že bych za tu akci utratila peníze, co bych mohla ušetřit a Méďina a Kooky můžu vidět i v Klacíkově. To jsem ale nepočítala s tím, že se Veve na poslední chvíli rozhodne na PGF jet a oznámí toto rozhodnutí pár dní před konáním PGF. Jakmile jsem zjistila, že se Veve rozhodla navštívit PGF, tak jsem se pokoušela navrhnout příteli (Geontovi), abychom tam spolu jeli. Bohužel se mu to nehodilo a můj návrh odmítl. Opět nastoupilo mé rozumné já a snažila jsem se uchlácholit tím, že tedy ušetřím peníze a nepojedu tam.

V pátek 31.1. jsem si psala s kamarádem, co studuje v Praze a jen tak mezi řečí jsem si posteskla, že bych taky chtěla být v Praze, protože bych chtěla jít na PGF. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mě mrzí, že tam nemám jet a napadlo mě, že bych se tam přeci jen mohla aspoň v sobotu 1.2. vydat. Začla jsem se v pátek domlouvat s Veve a Méďinem, jak se sejdeme a u koho bych mohla přespat. Nakonec jsme se domluvily, že když pojedu sama, tak přespím u Méďina na koleji, aby Veve s přítelem měli soukromí. Večer jsem ještě kontaktovala Geonta a naposledy se ho zeptala, jestli opravdu nechce jet a nebude mu líto, že tam se mnou nebude. Řekl, že mu to nevadí a že zůstane doma. Potom jsem si ještě běžela do bankomatu vybrat peníze na zítra. Geont mi v noci koupil jízdenky Sporotiket do Prahy a já mohla druhý den vyrazit. Do postele jsem se dostala asi až ve tři ráno, protože jsem si ještě tiskla klauzury, hledala další možnou sekundární literaturu na BP, vykoupala se a balila si věci s sebou při sledování HIMYM.

V sobotu jsem měla budíka nařízeného na 6 ráno a vstávání nebylo zrovna příjemné vzhledem k tomu, že jsem skoro vůbec nespala. Po sedmé jsem se vydala směrem vlakovému nádraží a v 7:42 jsem se vyjela rychlíkem do Prahy. Čekání na vlak a cestu jsem si krátila zkoumáním předchozích verzí klauzur z českého jazyka a čtením knížky na BP. Toto pilné učební nasazení mi vydrželo do Ústí nad Labem, pak na mě začla padat únava a chtěla jsem pozorovat pro mě neznámou krajinu, která je na cestě z Ústí do Prahy.

V 10:27 jsem dorazila do Prahy na hlavní nádraží a vydala jsem se metrem směr Háje. Kolem dvanácté jsem se dostala k Modré škole, kde se konal PragoFFest a chtěla jsem si jít koupit lístek. Čekalo mě však nemilé překvapení a vyhazovač u dveří mi oznámil, že bez registrace předem na netu mě na PGF do pěti večer nepustí. Padlo na mě zoufalstí a nevěděla jsem, co budu sama dělat 5 hodin v Praze. U dvěří před vchodem jsem se radila s Méďinem a Kooky a snažily jsme se vymyslet, co bude dál. Nechtěla jsem, aby přišly holky o program a šly se mnou někam posedět a Kooky měla v pět večer odcházet z PGF, takže by si to pak skoro vůbec neužila. Nemohla jsem se dovolat Veve a netušila jsem kdy dorazí a opět by nastal problém s tím, že by musela kvůli mně přijít o program. Nakonec Kooky navrhla, že můžu jet Chodov a chodit po krámech v obchodním centru. Nechala jsem holkám svoje zavazadla, aby mi je uložily na PGF a vydala jsem se tedy směr Chodov. Tam jsem si došla na oběd a chodila po krámech přibližně do tří. Zabíjela jsem čas voláním s Geontem a s Veve. Nejdřív mi Veve navrhla, že za mnou přijede ve tři na Chodov, abychom se viděly a nemusela jsem tam být tak dlouho sama. Nakonec ale bylo vše jinak a Veve kolem třetí zjistila, že opět začli prodávat lístky a ukořistila mi poslední lístek na PGF.

Celá šťastná jsem se vydala opět směr Háje a konečně jsem mohla na PragoFFest! Asi kolem půl čtvrté jsem dorazila na PGF, setkala se s Veve a jejím přítelem a cca půl hodiny jsme seděli v jídelně a zkoumali na mobilu program. Celá moje výprava na PGF byla dost narychlo a vůbec jsem si předem neprošla, co na PGF má být za program, takže to bylo takové menší překvapení. Veve říkala, že chce jít na přednášku Tess, protože ji zná. Mně v programu nic jiného nezaujalo, a tak jsem se vydala s Veve na Tessinu přednášku Tolkien fanfiction pro začátečníky. Dozvěděla jsem se zajímavé zákonitosti o elfech a trpaslících, které by se ve fanfiction měly dodržovat. Tess zmínila některé špatné fanfiction a základní chyby v nich. Také dala pár tipů na pěkné fanfiction na Pána prstenů a Hobbita, ale bohužel si pamatovala jen jejich děj a přesné názvy nevěděla. Nabídla se, že pokud ji někdo kontaktuje, tak dá odkazy na všechny zmíněné fanfiction. Její přednes se mi líbil a přednáška mi přišla zajímavá, i když fanfiction na Pána prstenů nebo Hobbita psát nechci.

Ihned po skončení Tessiny přednášky jsem od pěti chtěla jít na přednášku TOP Amerických komiksů 2014 2013 od Vojty Rabyniuka. Na tuhle přednášku jsem šla jen kvůli přednášejícímu, protože jsem si s ním před pár lety psala na Last.fm a tohle byla příležitost ho poprvé vidět naživo. Těsně před vstupem na tuhle přednášku mě odchytil Méďin, bohužel už bez Kooky, a tak jsem se s ní ani nemohla rozloučit. :( Veve mě dočasně opustila a já jsem šla s Méďinem na Vojtovu přednášku. Sedly jsme si hned dopředu na lavičku, což se pro mě ukázalo jako mírně nepohodlné, protože se mi špatně koukalo nahoru na plátno a na Vojtu. Chvíli jsem nevědomě zírala na pivo, co měl v ruce a on se začal ujišťovat, jestli prý nemá rozeplý poklopec, že mu tam tak koukám. XDD Ani jsem se nezmohla na odpověď, že mu nekoukám mezi nohy, stejnak by mi asi nevěřil. :D Dal nějaké tipy na podle něj TOP komiksy za uplynulý rok a i mě tam něco zaujalo. Bohužel si ale nepamatuju přesné názvy a asi se ho budu muset na ně někdy zeptat. :-U-- Na konci ještě zmínil pár komiksů, které naopak považoval za nejhorší. Jeho přednáška mě zaujala a pobavila, akorát si člověk musí zvyknout, že někdy mluví sprostě. Méďin jako větší znalec amerických komiksů poznamenal, že u něj je vidět, že je víc zaměřený na komiksy od Marvelu.

Po Vojtově přednášce jsme s Méďinem na chodbě zkoukly program a zaujala mě tam přednáška Velký návrat Sherlocka od Daphne + Kate, a tak jsme na ní hned vyrazily. Hlavním obsahem přednášky bylo pouštení trailerů na třetí řadu Sherlocka a zmínění nějakých událostí z třetí řady a ukázání video ukázek. Ihned na začátku, jsme byli varováni, že to není pro ty, co ještě neviděli třetí řadu, protože to bude obsahovat spoilery. (Ještě, že jsem třetí řadu nedávno dokoukala.) V rámci téhle přednášky jsem viděla i speciál (epizodu 00), co se vysílal před první epizodou třetí řady. Obsah téhle přednášky mi tak trochu splývá s další přednáškou o Sherlockovi, na kterou jsem šla. Akorát si pamatuju, že jsem se u obou přednášek o Sherlockovi hodně nasmála a holky řekly i informace o tom, jak se děj třetí řady Sherlocka liší od děje psané předlohy. Mimojiné jsem díky této přednášce zjistila, že herci, co hráli Sherlockovo rodiče jsou ve skutečnosti rodiče Benedicta Cumberbatche (představitele Sherlocka). A že herečka, co hrála Mary je ve skutečnosti manželka Martina Freemana (představitele Watsona). Nevěděla jsem, že z třetí řady Sherlocka je tak trochu "rodinný seriál".

Púvodně jsem chtěla jít ještě od sedmi na WTF Ponies..? a setkat se tam zase s Veve, avšak ozvaly se mé primární potřeby a radši jsem pak s Méďinem šla do jídelny ulovit něco k snědku. Rozhodly jsme se, že si obě dáme hranolky s tatarkou, což se pro mě ukázalo jako ne příliš šťastná volba. Bylo tam hrozně moc lidí a obsluha si asi už pořádně nepamatovala, kdo si co objednal. Podávání jídla fungovalo systémem, že se zařval název jídla a ten, kdo si to jídlo objednal, tak si ho šel vzít. Jenže hranolky si objednávalo docela dost lidí a po naší objednávce a zaplacení dvou porcí hranolek je dostal jen Méďin a já jsem musela čekat. Mezitím se se mnou rozdělila o svojí porci a na mě se furt nedostávalo. Potom jsem si radši šla stoupnout přimo k výdejovému okýnku a po dvou připomenutích jsem se asi po třičtvrtě hodině dočkala i svojí porce hranolek. Méďin tam celou tu dobu čekal se mnou a bohužel kvůli tomu propásla přednášku Japonské pohádky III. Šly jsme si sednout nahoru a podělily se o druhou porci hranolek, pak nás tam navštívila Méďinova spolužačka J. a všechny tři jsme se od devíti vydaly na Typické a atypické shipy v Sherlockovi od Kate. Jak již název napovídá, dočkali jsme se zmínění typických párů (Sherlock + Watson, Sherlock + Irene...), tak i těch atypických. Přednášející nám ke skoro každému pairingu ukázala fanarty a pustila pár vybraných videí. U některých videí jsme se bavili, když na žádost publika pustila přednášející několikrát Sherlockovo prohrábnutí vlasů nebo zadek Irene Adler. Asi všichni jsme byli spíš zvědaví na atypické pairingy, které byly například knírek Watsona + namalovaný knírek Sherlocka, Mycroftovo deštník + Lestradovo kobliha atd... XD

Po skončení téhle přednášky jsem se rozloučila s Veve. Vyzvedla jsme si věci ze šatny a s Méďinem a J. jsme se vydaly směr metro. V metru jsme se rozloučily s J. a s Méďinem jsme přestoupily na jinou linku a dopravily s Méďinovo koleji, kde jsem měla přespat. Čekalo mě tak trochu šokující poznání jedné z pražských kolejí, ale byla jsem ráda, že jsem měla kde přespat.

I přes počáteční komplikace jsem si PragoFFest užila a nelituju toho, že jsem se na poslední chvíli rozhodla jet. Byla jsem ráda, že jsem mohla vidět Veve a poznat jejího přítele. Mrzelo mě, že jsem se tam skoro vůbec neviděla s Kooky. Taky se omlouvám všem, že jsem díky nevyspání byla místy tak trochu mimo. :D

Návšteva PragoFFestu pro mě byla velkým dobrodružstvím, protože to byla od Akiconu 2010 teprve moje druhá návštěva festivalu/conu v Praze bez Geonta. Taky to pro mě byl nezvyk, protože jsem zatím byla převážně jen na Akiconech a jednou na Animefestu a na Natsuconu. Poprvé jsem mohla poznat, jak vypadá Modrá škola, kde se dřív konaly Advíky.

Co je štěstí?

Tue, 24 Dec 2013 01:52:19 +0100

Muška jenom zlatá? Jestli je to vážně muška, tak se mi ji podařilo asi dočasně chytit. Když se zpětně zamyslím nad uplynulým rokem, tak musím říct, že to bylo jedno z nejšťastnějších období mého života. Jasně, není úplně každý den posvícení a někdy jsem taky nevyhnula smutku a fňukání, ale pozitivní zážitky převažují. :)

V létě se mi konečně podařilo vyřešit nedorozumění s přítelovou babičkou a mohla jsem k nim opět jezdit a trávit s přítelem víc času. Zažila jsem dva suprové cony, a to nový Natsucon a pro mě již tradiční Akicon. Na podzim se mi podařilo podruhé v životě vyhrát. Vyhrála jsem balíček s kosmetikou (Mystery box) od Ladyboxu, kterou jsem částečně i obdarovala mamku a její kamarádku. Byla jsem v kině na Thorovi. Aby těch výher nebylo málo, tak jsem vyhrála ještě taštičku na šminky od PlumFoolery.

Podařilo se mi přítele vytáhnout na koncert, kde hráli Horkýže Slíže a Tři Sestry. Hlavní zpěvák skupiny Horkýže Slíže (Kuko) byl převlečený za "senseie karatistu" a předvedl nám své bojové umění, což mě jakožto mírného posedlíka Japonskem potěšilo. :D Mohla jsem při příležitosti koncertu "vyvětrat" riflové kraťasy v kombinaci s černýma punčocháčema, kozačkama a výraznější rtěnkou, což jsem už delší dobu chtěla zkusit, ale styděla jsem se jít takhle mezi lidi.

Při předávání dárků jsem od Petry dostala bombastickou čepici, která je fotogenická. XD Ale člověk musí dávat bacha, protože tahle čepice po nasazení motivuje k vytváření různých ksichtů.

Dodržela jsem slovo a navlíkla jsem tu čepici i na Honzu, kterému různé čepice sluší. Při té příležitosti jsem si i půjčila jeho vojenskou čepici, abych měla taky něco na hlavě. :D

Je to rebel! Rebel v čepici!

Nebojte, umíme se v čepicích tvářit i celkem "normálně".

Tyhle "čepicoidní" fotky bych ráda věnovala Petře, která nemá facebook a nemůže se tam na ně kouknout. Chtěla bych jí vzkázat, že čepice měla úspěch i na kulečníku, který jsme hráli s Honzovo kamarády. Při odchodu jsem na Honzu nasadilou svou čepici s koulema, ehm bambulema. Pohled na to, jak šel v týhle čepici ala Mickey Mouse zaplatit pití byl vážně k nezaplacení! XD

Kromě čepicových radovánek jsem ještě zažila další týden předávání dárků s Kristýnou a nečekaně nás ve škole navštívil i Roby, kterého jsem neviděla pomalu půl roku a moc ráda jsem ho zase po delší době viděla. :)

V poslední době jsem dělala klasické vánoční věci jako je pečení cukroví, uklízení, zdobení stromečků, dělání salátu a poslouchání koled. Někdy mi k tomu poslechu koled zadrnkal i můj bobíček. XD

Tyhle všechny věci a hlavně zážitky s přítelem, přáteli, rodinou a bobíčkem pro mě momentálně znamenají štěstí.

Přeju vám, ať taky "chytíte zlatou mušku" a prožijete šťastné a veselé Vánoce a šťastný nový rok 2014. :)

Akicon 2013

Wed, 13 Nov 2013 10:51:38 +0100

Přípravy na pro mě již čtvrtý Akicon probíhaly tentokrát mírně chaoticky. Balila jsem si věci nejen na Akicon, ale i na pobyt jinde a musela jsem do zavazadel narvat spacák a věci na 12 dní, což se ukázalo jako menší problém. :D Nakonec se ale díky mírné redukci oblečení podařilo věci do zavazadel nějak naskládat.

V záchvatu paniky jsem na emailu ani nemohla najít vstupenku na Akicon a psala organizátorům splašený email o absenci mé vstupenky, abych vzápětí díky příteli vstupenku na emailu objevila a cítila se jako totální idiot, že jsem ji předtím nenašla. Tímto se omlouvám, že jsem takhle zbytečně plašila.

Ve středu 6.11. jsem se s narvanými zavazadly vydala za přítelem do Chrastavy. Ve čtvrtek jsem si spolu s ním zabalila věci do jeho krosny, kterou si pak v pátek odvezl do práce v Liberci.

Pátek 8.11.

V pátek jsem se u přítele doma připravila a s pár dalšími věcmi mu jela naproti do Liberce, ze kterého jsme v 15:45 vyjeli se Student Agency do Prahy. Do Prahy na Černý Most jsme dojeli po páté večer a metrem jsme se vydali směr KC Zahrada. Ke KC Zahradě jsme se dostali kolem šesté večer a čekalo nás nemilé přkvapení, a tím byla fronta. Zatím jsem na Akiconu nikdy nestála frontu a hodinu po plánovaném zahájení jsme ji nečekali. Ve frontě jsme čekali asi čtvrt hodiny, než jsme se dostali dovnitř. Po vstupu do KC Zahrady jsme se s přítelem klasicky vydali hledat místo, kam uložit zavazadla. Při té příležitosti jsem potkala Sakuru s Rien a Kyoko a mohla tak Sakuře předat opožděný dárek k narozeninám. Následně jsem se dozvěděla, že ony čekaly ve frontě asi hodinu a že já a přítel (Geont) jsme na tom s čekáním byli ještě dobře.

Původně jsem chtěla jít na přednášku Jaoi očima akademiků 2.0 od Angie, ale vzhledem ke zpoždění u vstupu jsem se na to vykašlala a radši se místo toho vydala s ledmanem, Seritou, Mel a neznámým klukem na jídlo do čínské restaurace.

Po jídle jsme se vrátili do KC Zahrady, kde jsme s přítelem zabíjeli čas povídáním si.

Ve 21:30 jsme se s přítelem vypravili do Malého sálu na přednášku Japonská mentalita vůči zvířatům od Sušenky. Chtěla jsem na to kvůli přednášející, protože již dříve se mi přednáška od ní líbila. Sušenka opět přednášela dobře, ale bohužel tato přednáška obsahovala i informace a videa, která nebyla pro lidi se slabším žaludkem. Pečení chobotnice a porcování ryb zaživa jsem nějak přežila, ale na poslední video jsem se už radši nekoukala. Díky vyprávění přítele vím, že tam byla příprava žáby k jídlu zaživa a v misce ještě i mrkala. Jsem ráda, že jsem se o to poslední video připravila, protože již z předešlých videí mi začínalo být trochu špatně.

I přes mírné reptání ze strany přítele jsme v Malém sále zůstali ještě na Bara kontra Jaoi od Yasu. Yasu je novou přednášející a bohužel to na jejím přednesu bylo dost znát. Nervozita na ní byla vidět a zakoktávala se. Soucítila jsem s ní a naštěstí v průběhu přednášky se to trochu polepšilo. Z přednášky jsem si odnesla pouze to, že Bara by mělo být to, kde oba aktéři jsou "opravdoví chlapi" a ani jeden z nich není výrazně zženštilý (uke).

Po této přednášce jsme s přítelem popadli svoje věci a šli stepovat před Dílnu, kde se mělo spát. Před Dílnou jsme čekali asi půl hodiny, než jsme byli vpuštěni dovnitř. Podařilo se mi ukořistit místo uprostřed místnosti vedle zásuvky, kde jsem spala i na minulém Akiconu. Měla jsem vedle sebe i barikádu ze židlí a byla s místem na spaní nadmíru spokojená, protože to bylo útulné a mohla jsem si přes noc nabít mobil. :D Asi ve dvě ráno si naše okolí dopovídalo, zhaslo se a mohlo se spát.

Sobota 9.11.

Sama od sebe jsem se vzbudila před budíčkem a šla ze sebe udělat člověka, dokud ještě nebyl příliš velký nával holek na záchodech. Přítel mezitím sbalil naše věci. Nasnídali jsme se, a pak jsme se v 9:00 vydali na Novinky v anime, které prezentovali Arian a Wolfii. Trochu mě překvapilo, že tato přednáška obsahovala anime z roku 2012 a ne z roku 2013. Téměř žádné z prezentovaných anime jsem neznala a bylo zajímavé si poslechnout názor někoho jiného. Objevila se tam anime, na která se chystám a v případě Shingeki no Kyojin jsem byla tak trochu odrazena od toho, abych tohle anime zkoukla.

Potom jsme si povídali s Ximarou, ledmanem, Auriellem a dalšími. S přítelem (Geontem), ledmanem, Ximarou a Cirdanem jsme se vydali na oběd do Blanice. Bohužel jsme tam přišli před otevírací dobou, která byla ve 12:00 a museli venku čekat asi čtvrt nebo půl hodiny, než nás pustili dovnitř.

Po obědě jsme se vrátili do KC Zahrady, kde jsme potkali Taylor a Nightie. Po chvilce jsem přítele tak trochu odtáhla do Velkého sálu na přednášku DC Comics: Young just us od Kalisto. Americké komiksy vůbec nečtu, ale ráda poslouchám přednášky od Kalisto, tak jsem na její přednášku chtěla jít. Stejně jako na Natsuconu Kalisto dokázala pojmout téma amerického komiksu natolik zajímavě, že se to líbilo i mně, aniž bych tyto komiksy pořádně znala.

Po Kalisto následovala přednáška Nej...ečči od hintzua, který jako vždy nezklamal. Hned na začátku se hezky trefil do Zenyho, který mě na Natsuconu stylem svých přednášek nemile šokoval. Dále následovalo rozdělení do různých nej kategorií. U této přednášky jsem se pobavila, i když mi Ečči nic moc neříká a nevyhledávám to. Akorát mě mrzelo, že jsem nemohla jít i na přednášku Ach, ten nás fansub... od Astraka a Edisona23, protože se to krylo s hintzuovou přednáškou. Hintzu vyhrál jako sázka na jistou kvalitu a doufám, že bude videozáznam z přednášky Ach, ten náš fansub...

Ve Velkém sále jsme ještě setrvali na Co nás v Japonsku překvapilo od Lusi. Lusi nám představila zajímavé postřehy z Japonska. Nejvíce mě asi dostaly "záchodové pantofle". Jsem ráda, že v České Republice nemusíme mít speciální pantofle na "návštěvu" záchoda, protože se vadím, že bych neustále zapomínala si ty pantofle potom vyměnit za běžné. :D Konec přednášky s klanícím jelínkem byl roztomilý.

Někdy v průběhu našeho maratonu ve Velkém sále se k nám připojila Veve. Spolu s ní a dalšími lidmi jsme se po Lusině přednášce vydali do Blanice. Původně jsem chtěla ještě jít od sedmi na Grekovou přednášku o Anime archeologii, ale nechtělo se mi kvůli tomu chodit z Blanice, a pak zase zpátky. Opět doufám, že bude časem dostupný videozáznam této přednášky.

Po návratu z Blanice jsme se já a Geont v šatnách setkali se Sakurou, Rien a Kyoko, se kterými jsme si chvíli povídali. Chtěla jsem jít na přednášku Jaoi pairings...everywhere od Deidy a Kanade, ale Kyoko upozornila na to, že podle anotace by tato přednáška měla mít podobný obsah, který již někdy přednášela Kalisto, tak jsem na tuhle přednášku nakonec nešla a dala přednost zabrání místa na spaní v Dílně. Opět jsme se zavazadly netrpělivě čekali před Dílnou, abychom se tam uchýlili ke spánku. V sobotu byl o tuto místnost na spaní větší zájem než v pátek a čekali tam s námi navíc i Sakura, Kyoko, Rien, Střep a další lidé. S Geontem se nám podařilo opět ukořistit místo u zásuvky a opět jsem měla vedle sebe barikádu ze židlí a byla spokojená. :D Venku bylo zjevně veselo a slyšeli jsme sborové zazpívání "Rozvíjej se poupátko" a také dupání, které Geont navzal jako stádo mastodontů. Později jsme se dozvěděli, že to toto dupání bylo způsobeno hromadným lidským vláčkem po KC Zahradě. Se Geontem, Sakurou, Rien a Kyoko jsme se společně nasmáli a někdy kolem jedné nebo druhé ráno jsme šli spát.

Neděle 10.11.

V noci ze soboty na neděli jsem se podstatně lépe vyspala a také tak trochu zaspala. Tohle ráno se mi nepodařila moje taktika s dřívějším vstáváním, abych se mohla na záchodech upravit bez návalu holek, a tak jsem to tentokrát vzdala a namalovala se v átriu. Jak jsem později zjistila, tak jsem při této činnosti byla i vyfocena. :D Po snídani a udělání ze sebe člověka jsme se s přítelem (Geontem) vydali na Novinky v anime 2 od Ariana a Wolfiiho. Byly zde představeny tituly, které se do první přednášky nevešly. Opět jsem většinu anime neznala. Tentokrát jsem se na přednášce i pobavila díky videoukázkám. Přednáška se trochu protáhla, což Astrak nezapomněl Wolfiimu naznačit. :D

Díky přetáhnutí jsme na Grekově přednášce Typologie bišinek již nenašli místo k sezení a museli stát. Ke Grekovi snad netřeba se vyjadřovat, opět byla přenáška zajímavá a líbila se mi. Typologie seděla i na reálné ženy a ne jen na anime charaktery, sama jsem se v jedné kategorii našla a přítel mi mou domněnku potvrdil. :D

Po Grekově přednášce následovala pouze návštěva Lidlu a jídlo. Kolem dvanácté jsme se rozloučili s Taylor, Střepem, Cirdanem, Ximarou a ledmanem a vydali se na cestu náhradní dopravou a metrem na Anděl.

Na Andělu jsme s přítelem (Geontem) navštívili korálkový obchod a Mephit, kde jsme si nakoupili. Poté jsme se metrem přesunuli na Černý Most, kde jsme se vydali hledat IKEU, což se ukázalo jako trochu těžší, než jsme předpokládali. Nejdřívě jsme navštívili obchodní centrum, kde nám paní na informacích poradila, kudy se dostaneme do IKEY. Následně jsme již bez větších problému našli IKEU a šli nakupovat. V obchodě bylo doslova narváno a nakupování pro nás bylo živoucím peklem. Museli jsme se neustále proplétat přes dav lidí, kteří chodili hodně pomalu a zdržovali nás v skoro nekonečné cestě za zbožím, co jsme chtěli. Měli jsme trochu naspěch, protože jsme si předtím objednali na čtvtou hodinu autobus u Student Agency, a tak jsme neměli čas otálení. Nakonec se nám nějak podařilo ukořistit to, co jsme chtěli a stihnout autobus. Bohužel jsem si až u kasy vzpomněla, že jsem ještě chtěla rukavici na čištění štětců, ale i tak bych ji asi nesehnala, protože jsem neměla čas něco hledat a brala pouze to, na co jsme natrefili.

V 16:00 jsme vyjeli z Prahy směr Liberec. Na autobusové nádraží v Liberci jsme dorazili v 17:15. Pak jsme se přesunuli na vlakové nádraží, kde jsme do 18:02 čekali na vlak do Chrastavy. K příteli domů jsme dorazili totálně vyřízení asi tak v půl sedmé večer, a tímto pro nás skončil Akicon.

Musím říct, že jsem si jako vždy Akicon užila a byla jsem spokojená. Jsem ráda, že jsem se opět setkala s lidmi ze Sekaie a Sunsubu, které mám možnost vidět pouze na akcích. Z Akiconu jsem si také odnesla další přírůstky do mé anime a manga sbírky, které zde byly za výhodnou cenu. Tímto bych chtěla poděkovat příteli za to, že mi ty mangy a DVD koupil.

Hudba z AMV

Sat, 19 Oct 2013 00:46:11 +0200

Už je to několik let, co značnou část hudby čerpám z AMV. Samozřejmě mám i oblíbené interprety a kapely, ale čas od času je potřeba poznat něco nového a není pro mě nic jednoduššího, než hledat hudbu přes AMV. Navíc při troše štěstí narazím na AMV s hudbou dle mého gusta, které je i dobře sestříhané a je to pro mě mnohem lepší zážitek, než poslouchání samotné hudby. Většinou si najdu nějaká AMV, která mě zaujmou, a pak si je pouštím klidně i několik měsíců pořád dokola, dokud mě neomrzí.

Nyní bych chtěla představit několik AMV, která poslední dobou poslouchám nejčastěji. Můj hudební vkus není příliš vyhraněný, takže se tu najdou AMV jak na písničky smutné, tak třeba i na dub step.

Neděste se, že je hodně AMV na anime Free!, jsem tímhle anime poslední dobou tak trochu posedlá a logicky se to projevilo i na AMV, která vyhledávám. :D

Díky tomuhle videu jsem přišla na zatím nejlepší cover verzi Wrecking Ball od Miley Cyrus, co jsem zatím slyšela. Dokonce se tomuhle videu podařilo zmírnit vzpomínky na strašný videoklip k originální verzi. Tohle video obsahuje prvek, který mám v AMV tvorbě hodně ráda, a tím jsou některé neztišené dialogy, které zasahují do hudby.

Anime: Free!

Hudba: Arthur Walvin - Wrecking Ball cover (https://www.youtube.com/watch?v=jojlcumWpXk)

Další AMV je také na Free! a je prvním AMV, které mě z Free! videí zaujalo. Je trochu smutnější a také obsahuje neztišené dialogy jako předchozí video.

Anime: Free!

Hudba: Barcelona - Please don't go

Free! do třetice všeho dobrého nebo zlého? :D Přísahám, že víc AMV už na Free! nebude!

Opět obsahuje neztišené dialogy, asi jsem na to fakt ujetá.

Anime: Free!

Hudba: John Nordstrom - Lost Along The Way

Aby té smutné hudby nebylo málo, tak je tu další AMV, tentokrát pro změnu na anime Makai Ouji: Devils and Realist. Je to zatím nejlepší AMV, co jsem na tohle anime našla.

Anime: Makai Ouji: Devils and Realist

Hudba: Tom McRae - My Vampire Heart

Od klidné hudby se přesuneme k rychlejším písničkám. Tohle AMV je na populární anime Shingeki no Kyojin. Anime jsem zatím ještě neviděla, ale AMV na Shingeki no Kyojin se mi líbí.

Anime: Shingeki no Kyojin

Hudba: Yuna - Lullabies (Adventure club remix)

Další AMV obsahuje písničku, která se mi hodně líbí a přijde mi netradiční.

Anime: Angel Beats, Clannad, Deadman Wonderland, Durarara!!, Tasogare Otome x Amnesia, Genius Party, Genius Party: Beyond, Kara No Kyoukai, Le Portrait De Petit Cossette, Mirai Nikki, Nodame Cantabile, Nodame Cantabile: Finale, Nodame Cantabile: Paris, Piano no Mori, R-15, Shiki, Steins;Gate, Umineko No Naku Koro Ni, Genshiken Nidaime, Danganronpa: The Animation, Rozen Maiden

Hudba: The Glitch Mob - Warrior Concerto

Ke stažení zde: http://amvnews.ru/index.php?go=Files&in=view&id=5174

A jako poslední je AMV, které teď poslouchám asi nejčastěji. Remix na Bitter Sweet Symphony mě zaujal.

Anime: Byousoku 5 Cemtimeter, Hyouka, Kore Wa Zombie Desu ka, Kotonoha no Niwa, Kumo no Mukou, Mardock Scramble, No.6, Photokano, Tamako Market

Hudba: The Verve - Bitter Sweet Symphony (Nero & Veronica Alex Remix)

Ke stažení zde: http://amvnews.ru/index.php?go=Files&in=view&id=5285

Toto by byl menší výběr tipů na AMV, která mě v poslední době nejvíce zaujala a momentálně je sleduji.

A co vy, také hledáte hudbu přes AMV?

Budu ráda, když mi dáte nějaké tipy na vaše oblíbená AMV. :)

Natsucon 2013

Mon, 26 Aug 2013 12:57:39 +0200

Pátek 23.8.

Na Natsucon jsem se vydala vlakem, který vyjížděl v 13:42 z mého domova. Zjistila jsem, že Petra (Sakura) se chystá jet stejným vlakem, a tak jsme se v Teplicích ve vlaku našly a zbytek cesty strávily společně ještě s Kyoko a Rišu (snad ty nicky píšu dobře). Do Prahy jsme dorazily kolem půl páté. Vlak měl trochu zpoždění, a tak jsem ani nemusela v Praze dlouho čekat na přítele (Geonta), který se k nám připojil. Všichni jsme se vydali metrem směr Chodov a došli společně do KC Zahrady.

Tam jsme dostali pásky Natsuconu a s Geontem jsme se od holek odpojili. Při ukládání zavazadel nás hned odchytl Yakuza tým (chill, Ximara a další) a chill nás vyfotila do této soutěže. Ještě dlouho jsem ani nevěděla, proč mě vlastně fotili a byla překvapená z toho, že mě pak mají lidé v rámci soutěže hledat. :D

Krátce potom jsme se s Geontem a Veve vydali na jídlo do Blanice. V Blanici jsme potkali edíka s dalšími kluky (piolos, Wilrok? a další), kteří byli již pěkně veselí a díky (asi?) alkoholu se chovali mírně přitepleně. :D Za dobu našeho pobytu v Blanici se jim podařilo asi dvakrát vylít pivo na stůl a číšník z nich nebyl moc nadšený, což se mu ani nedivím. Po druhém (nebo třetím?) vylitém pivu jsme s Veve a Geontem sebrali a šli zpět do KC zahrady.

V osm večer jsme se vydali s Geontem na Zenyho přednášku Harémovky - anime vs. Realita. Hned na začátku nás Zeny přivítal pouštěním AMV, která s přednáškou vůbec nesouvisely a nechápali jsme proč je tam pouští. Potom začla přednáška nepřednáška, kdy Zeny nastínil něco o harému v anime, a pak si toto téma bravurně převedl na svojí osobu a vykládal už jen o sobě. Toto asi měla být krutá realita či co. V průběhu celé přednášky Zeny konverzoval se svými přáteli a náramně se bavili. No aspoň někdo...zbytek osazenstva si tam buď četl mangu na mobilu anebo byli znudění či ztrápení. S Geontem jsme tam ani nevydrždeli na celou přednášku a asi po půl hodině zdrhli. Zenyho přednáška byla zážitkem na celý život a díky jeho přednášce dostaly všechny jiné přednášky nový rozměr. To, co se nám dřív zdálo jako špatné, bylo nyní dobré v porovnání se Zenym.

Poté jsme se s Geontem navštívili chillinu přednášku Jak se stát anime drama queen. Hned v začátku nás varovala, že neměla moc času na přípravu, a to částečně díky poruchám techniky a že se budeme muset trochu zapojit. Bohužel problémy s technikou se chill nevyhly ani teď a videa jsme museli sledovat vzhůru nohama. Chill nám ukázala nějaké dramatické prvky v anime jako jsou například poletující sakurové lístky, opakování jména a další. Společně s publikem sestavila několik výroků jako "baka", "ahou" atd. a následně zvala lidi, aby předvedli scénky za použití daných výroků. Za účast lidi odměňovala Fidorkou, které jí i tak nějaké po konci přednášky zbyly a darovala je i lidem, co se nezúčastnili. Přednáška nebo spíš přednáškoworkshop se mi líbil, akorát bohužel nejsem zrovna člověk, který by se rád aktivně zapojoval, a tak jsem se nezapojila.

Dále jsme s Geontem přesunuli do kinosálu na přednášku Plech na plech - slash v Transformers, kterou měla Akiko. Od Akiko jsem už byla dřív na jedné přednášce na Akiconu, která mě moc nezaujala, ale tentokrát mě Akiko mile překvapila. Přednáška se mi líbila a i mě pobavila.

Po přednášce jsme pak s Geontem a jedním orgem uklidili židle a mohlo se jít spát. Bohužel jsme s Geontem netušili, že na místě našeho spánku nám pustí přímo nad hlavama svítící diody, což teda nebylo moc příjemné. Byl to pro mě také nezvyk spát mezi tolika lidmi. Z Akiconů jsem byla zvyklá na spánek v malých sálech, kde byl větší klid. Spánek se u mě skoro vůbec nekonal a jestli jsem spala půl hodiny, tak jsem byla ráda.

Sobota 24.8.

Jelikož jsem skoro vůbec nespala, tak jsem se už před budíčkem (asi v 7:20) sebrala a šla do koupelny udělat ze sebe aspoň trochu člověka. Geont mezitím sbalil a uklidil zavazadla a následně jsme se společně vydali na nákup snídaně do Lidlu.

Po snídani jsme s Geontem šli v devět ráno na přednášku Japonská kosmetika od Proximy. Přednáška mě velmi mile překvapila, přednášející se v tématu vyznala a pojala ho zajímavě. Netušila jsem kolik kroků v Japonsku dívky dělají při ranní přípravě na líčení a při večerním odličování. Také jsem zjistila, že dělám některé věci vlastně špatně, krém by se podle Japonek měl spíše naťupkávat a ne matlat jako to dělám já. :D Byly nám ukázány na prezentaci některé produkty a Japonci s roztomilostí obalů nezklamali. Zaujal mě například krém v kelímku ve tvaru sovičky nebo produkty s designem obalů podle anime. Byla jsem překvapená, že v Japonsku se dělají krémy i z lidské placenty (japonské placenty) a má to u nich úspěch. Na závěr přednášky si Proxima vybrala dva lidi, kteří si mohli vyzkoušet japonské kosmetikcé produkty. Slečna si měla vyčistit pleť správně podle japonského způsobu a pánský dobrovolník měl tento proces dělat špatně, jak to dělá asi většina Čechů.

Po dvou hodinách lenošení jsme se s Geontem rozhodli jít na přednášku O Kendó a Iaidó, aneb o mění japonského šermu, kterou měl Tomáš Berger. Přednáška se mi líbila, akorát mě trošičku rušilo, že přednášející neustále opakoval slovo "OK".

Po této přednášce jsme se vydali na oběd do Blanice. Po obědě jsme šli na Grekovu přednášku Mahó šódžo včera, dnes a zítra. Ač se o mahó šódžo vůbec nezajímám, Grek toto téma dokázal zajímavě zpracovat a přednáška se mi líbila. Bohužel jsme u toho s Geontem párkrát zaklimbali, protože tam byla tma a spánkový deficit z noci se začal projevovat. Grekova přednáška se protáhla asi o čtvrt hodiny, a tak jsem nestíhala jednu přednášku, na kterou jsem chtěla původně jít.

Chvíli jsme s Geontem poflakovali, a pak šli do kinosálu na přednášku Homosexualita v západních komiksech od Kalisto. Přednáška byla zajímavá, zábavná a překvapivě se netýkala jen gay párování a objevilo se tam i několik lesbických párů. V západních komiksech se vůbec nevyznám a bylo pro mě zajímavé zjistit, co všechno se může do těchto komiksů oficiálně dostat. Třeba takový růžový kryptonit, co dělá ze Supermana gaye. :D

V kinosále jsme zůstali jště na hintzua a jeho přednášku X+1 důvod, proč se (nejen na přednáškách) navážet do yaoistek. Řešilo se zde nejen navážení do yaoistek, ale i celkové navážení do lidí v rámci otaku komunity. Jako vždy mě hintzuova přednáška bavila a líbila se mi.

Po hintzuovi jsme se přesunuli do Blanice na pivo, což se pak trochu zvrhlo. Geontova míra snášenlivosti alkoholu byla menší, než jsem čekala a dostal se tak do veselého stavu. :D Po zbytek dne jsem se pak o něj starala, než jsme ulehli ke spánku. Díky alkoholu jsem docílila toho, že jsem hned usla, konečně se aspoň několik hodin vyspala a byla hned spokojenější. :D

Neděle 25.8.

Probudila jsem se sama od sebe asi v 5:40 ráno, a pak už jen ležela. V očekávání, že bude budíček stejně jako včera, jsem se už kolem sedmé vydala do koupelny a udělala ze sebe člověka. Uprevená jsem tam pak ležela asi hodinu, protože v neděli se vstávalo o něco později. Při budíčku jsme si s již vystřízlivělým Geontem sbalili věci a přesunuli se nahoru k Yakuzákům. Tam jsem se setkala i s Petrou (Sakurou) a spol. a pohlídala holkám věci, než se upravily. Pak jsme se s Geontem vydali do Lidlu pro snídani, vrátili se k Yakuzákům a nasnídali se. Chvíli jsme si s Petrou (Sakurou) povídaly nebo jsem jen tak nepřítomně zírala na seschlou kytku. :D

Po zevlení jsme se s Geontem asi v jedenáct hodin sebrali a vydali se metrem na nákupy na Anděl. Užili jsme si díky tomu neustálé jezdění sem a tam metrem a byli z toho značně vyčerpaní. Ve tři odpoledne jsme z Prahy vyjeli do Liberce se Student Agency, a tím jsme zakončili náš výlet na Natsucon.

Musím říct, že jsem si Natsucon náramně užila a chci navštívit i další ročníky tohoto nového conu. Natsucon byl svou atmosférou a menším počtem lidí podobný Akiconu, ale i tak byl v něčem trochu jiný.

Jak trávím prázdniny

Thu, 08 Aug 2013 12:35:42 +0200

Už dlouho jsem o sobě zase nedala vědět, tak aspoň trochu přiblížím, jak momentálně trávím svůj volný čas.

Hry

Díky příteli se ve mně po delší době objevila mírná herní vášeň. Přes prádzniny jsem odehrála dvě hry a na jednu se nalákala.

Jako první jsem odehrála Fable: The Lost Chapters, kterou jsem si absolutně oblíbila. Je to RPG hra, ve které se plní úkoly, zabíjí se nepřátelé a dá se tam oženit. V této hře jsou možné i homosexuální vztahy, a to bych nebyla správná yaoistka, abych to nezkusila! :D Nejvíc mě asi dostala hláška po gay sexu, kdy sbalený týpek řekne: "I didn't think it was possible!" XD

Další z her jsem dohrála Harryho Pottera a Fénixův řád. Hra se mi líbila, akorát konec je takovej nemastnej neslanej. Osobně bych tu hru ukončila už po bitvě s Voldemortem a nedávala jako poslední úkol hledání Lenčiných věcí.

Nálakala jsem se na Dragon Age 2. Byla to láska na první pohled a poslech a může za to tohle video:

Zbožňuju hlas Fenrise! *_* A ty jejich hot scény s Hawkem, uáá! *konec fangirl záchvatu*

Anime

Stále pokračuji v sledování anime a seriály jsou pořád stranou. Sepíšu tu aspoň pár dojmů z toho, co jsem dokoukala.

Zkoukla jsem Kimi ni Todoke a Kimi ni Todoke 2. Tohle anime jsem si absolutně zamilovala! První řadu jsem dala asi za dva dny a druhou jsem zkoukla za jeden den, nemohla jsem od toho vůbec odtrhnout. Sice hlavním hrdinům sblížení hrozně dlouho trvá a někdy má už člověk chuť nadávat, ale stejně jsem to milovala. Asi jsem se dala na slaďáky.

S přítelem jsem konečně po roce dokoukala Samurai Champloo. Anime se mi líbilo, líbil se mi i opening, i když to není zrovna styl hudby, co bych běžně poslouchala. Pro mě je to jedno z lepších anime, ale k nejoblíbenějším anime se mi nezařadilo.

Po Kimi ni Todoke jsem dostala chuť na další romantické anime a volba padla na Tonari no Kaibutsu-kun. Anime jsem si opět užívala a zkoukla ho asi za dva dny. Zařadilo se k mým oblíbeným romantickým anime, akorát mi je trochu líto, že konec je takový nedořešený a má to pokračovat v manze. Těším se na OVA, které k tomu má teď v sprnu vyjít.

Protože jsem těch romantických anime ještě neměla dost, tak jsem se vrhla na Sukitte Ii na yo. Tohle anime jsem celé zhlédla s přítelem. Anime se mi líbilo a je pro mě asi takový lepší průměr, na Kimi ni Todoke nebo Tonari no Kaibutsu-kun to ale podle mě nemá. Někdy se ti hlavní hrdinové prostě chovají divně a musela jsem si u toho klepat na čelo. Co se znělky týče, tak můj přítel jí má rád a já jí nenávidím. To jsem si pustili první epizodu a on řekl, že to má hezkou znělku akorát, když jsem se nadechovala a chtěla říct, že je hrozná. XD Njn, co člověk, to jiný vkus.

Roztomilosti jsem zjevně taky neměla ještě dostatek a jako další anime jsem zvolila Usagi Drop. Anime to bylo milé, líbilo se mi, znělka se mi taky líbila. Ale stále to není anime, ze kterého bych byla nějak odvařená a dávala mu třeba 9/10.

SPOILER Největší WTF pro mě bylo, že Rin má být podle anime splozená dědulou, kterému muselo být asi tak 70! O_O Mladá služebná a dědula, cože?!

Pak jsem se náhodou ještě nachomejtla k diskuzi o manze, a to jsem teda neměla číst. Rin sice nemá být v manze dcerou děduly, ale zato se tam pak děje ještě něco nechutnějšího a absolutně mi to zkazilo dojem z anime! Autorka je asi zvrácená... KONEC SPOILERU

Tímto končím s dokoukanými anime za prázdniny a můžu se přesunout na to, co mám právě rozkoukaného.

Free! plavecké anime plné bishíků a fanservicu pro holky. Hlavní hrdinové zjevně místo spodního prádla nosí plavky a nedělá jim problém si velmi rychle svlíknout oblečení, když někde zahlídnou vodu. Hlavní hrdina se v plavkách i myje ve vaně. Bishíci se samozřejmě dají párovat, no je to prostě anime pro yaoi fanynky jako dělané! :D Já tohle anime mám spíš jako oddechovku, u které se i pobavím. Zatím jsem u toho měla asi největší výbuch smíchu, když si kluci zkoušeli plavky. Ty sexy pózy byly k nezaplacení. XD Tohle mě absolutně rozsekalo!

Dalším "yaoi fangirl friendly" anime je Makai Ouji: Devils and Realist. Opět anime plné bishíků, kteří se dají párovat. Anime mi hodně připomíná Pandora Hearts a jelikož jsem měla PH hodně ráda, tak i tohle anime se mi líbí.

Blood Lad je posledním anime, které právě vychází a mám ho momentálně rozkoukané. Pro mě je to nejhorší anime, co momentálně sleduji a drží mě u toho hlavně fakt, že to má mít jen 10 epizod a když už jsem to načla, tak to přece dokoukám. Tohle anime obsahuje hlavní hrdinku, které se na velikosti poprsí kompenzuje to, co nemá v hlavě, a tohle já vyloženě nesnáším. Děj se točí kolem toho, jak z ní udělat zase zpátky člověka. V prvním díle ji totiž sežrala kytka a je z ní teď duch. Ale tak něco pozitivního na tom anime přeci jen je, a tím je úvodní znělka, která se mi hodně líbí.

Filmy a seriály

Ze seriálů jsem pouze dokoukala s přítelem třetí řadu Hry o trůny, jinak seriály teď vůbec nesleduju.

Z filmů jsem s kamarádkou zkoukla Dobu ledovou 4: Země v pohybu. Nejvíc nás dostala hláška, kdy babiččce lenochoda říkají, že je jako rozinka, čím vysušenější, tím sladčí! :D

Z animovaných filmů jsem ještě viděla Alvin a Chipmunkové 2 a Alvin a Chipmunkové 3. Kvalitou příběhu to sice není nic moc, ale chipmunkové jsou děsně roztomilý a mně se to líbilo. :D

Taky jsem se konečně dostala ke zkouknutí posledních dílů Harryho Pottera, a to Harry Potter a Princ dvojí krve a Harry Potter a Relikvie smrti část 1 a 2. Původně jsem si chtěla nejdřív přečíst knížky, ale ehm jaksi mi to nějak nevyšlo a teď jsem zahlcená povinnou četbou, takže není čas. Již zmíněnou hrou s Harry Potterem jsem dostala na "potterovskou vlnu" a chtěla jsem ty filmy konečně vidět.

Knihy

Jak už jsem zmiňovala, tak jsem zahlcená povinnou četbou. V září mě ještě čekají 2 zkoušky z literatur. A to konkrétně z americké literatury a české literatury 20. století. Přečetla jsem například knihy: Vlčí jáma, Praha s prsty deště, Kdo chytá v žitě, Fiesta, Tramvaj do stanice touha...

Kosmetika

Stále jsem posedlá kosmetickými recenzemi a denně si projíždím, jestli mé oblíbené kosmetické blogerky a youtuberky nepřidaly nějakou novou recenzi. Je to můj způsob odreagování a většinou i pastva pro oči.

Srazy, akce a další

V průběhu prázdnin jsem se postupně sešla s několika kamarádkami. S jednou jsem byla na diskotéce, užila jsem si to, ale teda po téhle akci jsem na nějakou dobu nechtěla alkohol ani vidět. ^^;

Pak jsem byla u přítele, u kterého jsem tentokrát dvakrát trávila delší dobu. Při prvním prázdninovém pobytu u něj jsme navštívili hrad Grabštejn, skládali jsme uhlí a zkusila jsem si sekání trávy na zahradě.

S mamkou jsme ve vedrech aspoň jednou navštívili místní koupaliště a já si mohla po roce zas konečně zaplavat! *_* Jinak jsem se slunila na zahradě a četla nebo jsem se strejdou na zahradě skládala dřevo.

Při druhém pobytu u přítele jsem převážně sbírala rybíz, dvakrát si udělala výlet do Liberce a plánovali jsme si na sobotu 3.8. výlet na Bezděz, ze kterého bohužel sešlo. Začla jsem totiž mít v noci před výletem šílené bolesti břicha a protrpěla jsem v nich celý další den. V neděli se to naštěstí zlepšilo a já mohla od přítele odjet domů. Pak se mi to ale bohužel zase zhoršilo a k bolestem břicha se přidala i bolest dolní části zad, a tak jsem navštívila doktorku a zjistila, že mám zánět močového měchýře. V úterý jsem měla zase šílené bolesti a bylo to ještě horší než tehdy v sobotu. Naštěstí léky už začínají působit a teď mi je mnohem líp.

Konečně se zase můžu vrhnout na povinnou četbu a budu dohánět svoje zdržení z důvodu nemoci...

Změna je život

Wed, 19 Jun 2013 03:07:05 +0200

V poslední době jsem spíše sledovala anglicky mluvené seriály za účelem zlepšení si angličtiny a anime pomalu upadalo v zapomnění. Sledovala jsem How I met your mother, The Big Bang Theory, Castla...ale u všech těchto seriálů jsem se dostala do bodu, kdy čekám na další epizody. Stála jsem před rozhodnutím, jestli načít nějaký nový seriál anebo se vrhnout na své nedokoukané resty v anime a případně zkouknout něco dalšího z anime, co mě láká. Po velkém množství zhlednutých seriálů jsem zatoužila po změně a dala jsem momentálně přednost druhé možnosti a za pár dní zkoukla anime Vassalord, Eve no Jikan, Tsukimi no Ie, Hotarubi no Mori e, Kotonoha no Niwa, Hoshizora Kiseki a další.

Mimojiné jsem se vrátila i ke svým rozkoukaným restům, a to konkrétně k rozkoukané třetí řadě anime Natsume Yuujinchou. Natsumemu jsem opět propadla, třetí řadu jsem měla za chvíli dokoukanou a ihned začla sledovat čtvrtou řadu.

Rozhodla jsem se s Natsumem udělat i nový vzhled, protože tenhle obrázek s Nyanko-senseiem mě vždycky pobaví a chtěla jsem už tu mít něco "veselejšího". :)

V blízké době ještě plánuji dokoukat Samurai Champloo a mám zálusk na anime Psycho-Pass a Kimi ni Todoke.

Jsem zvědavá, jak dloho potrvá, než se opět vrátím k seriálům. Možná se mi konečně podaří rovnoměrně zkombinovat sledování seriálů a anime, kdo ví...

Ve víru akcí

Mon, 29 Apr 2013 15:45:40 +0200

Znáte ten pocit, kdy se dlouho nic neděje, a pak najednou jako by se s něčím "roztrhl pytel"? Mně se to teď stalo s akcemi.

Začalo to oslavou narozenin kamarádky, na kterou jsem chtěla jít, ale zároveň jsem měla málo peněz a neustále říkala, že to možná nevyjde atd. Nakonec jsem si ale řekla, že už toho svýho nudnýho života naplněnýho převážně jen školou mám dost, popadla tehdy doslova poslední peníze a šla! A bylo to skvělý! Byli jsme s kamarády v koktejlovém baru Delirium a v Družbě (diskotéka v Ústí nad Labem) a teda takhle dobře jsem si na diskotéce snad nikdy nezatancovala. Vrcholem večera pro mě asi bylo blbnutí na Gangdam style. :D Vím, že ta písnička je strašně omílaná a některým už musí i lézt na nervy. Já si ale u ní ráda zatancuju i doma a na diskotéce ta písnička dostala nový rozměr.

Další akcí, na kterou jsem se rozhodla na poslední chvíli jít, byl ústecký Majáles, který se konal v pátek 26.4. 2013. Opět jsem řešila otázku peněz a chtěla jsem se toho vzdát a nikam nechodit, protože by to přece nebylo rozumný rozhodnutí, když jsem ještě v neděli 28.4. měla jít na výstavu o japonském meči. Taky se mi tam nechtělo jít jen tak samotný. V den konání akce mi došlo, že by mi bylo strašně líto, kdybych nešla. Napsala jsem tehdy na facebook svůj bláznivý nápad o tom, že chci jít na Majáles. A světe div se, ozvala se mi Monča, přemluvila mě, ať jdu a šlo se! Opět jsem si akci náramně užila. Nejvíc se mi asi líbila kapela The Pipes and Pints, na kterou se výborně poskakovalo a hezky díky ní rozproudilo publikum.

Poslední akcí byla již zmíněná výstava o japonském meči a s tím spojený další progam týkající se Japonska (přednáška o haiku, divadlo kjógen, ukázka japonského bojového umění...). Opět o této akci nemůžu mluvit jinak než v superlativech a moje dojmy ze včerejška by vystačily na samostatný článek.

Momentálně mě zítra čeká pálení čarodějnic, pozítří oslava 1. máje s přítelem a bohužel i učení na zkoušku z Psychologie osobnosti, na kterou mám jít 2.5.

EDIT: Mé modlitby byly vyslyšeny a byl vypsán termín na zkoušku z Psychologie osobnosti na 6.5., který se mi hodí mnohem víc než 2.5.! Všechno tak krásně vychází! ^^

Tímto bych chtěla říct, že je někdy dobře, když se člověk vykašle na věčný řešení peněz a školy, sebere se a užije si nějakou tu akci. Rozhodně tím ale nemyslím, že by se mělo jen bezduše utrácet a flákat učení, to ne. Někdy je ale taková akce milá změna, která člověku dokáže "nalít optimismus do žil". :)

Hledání nemožného?

Thu, 04 Apr 2013 15:59:46 +0200

Už dlouho jsem sem nic nenapsala a řekla jsem si, že napíšu něco o tom, čím se poslední dobou asi nejvíc zabývám.

Kromě řešení školních povinností a občasného sledování seriálů trávím nyní volný čas hledáním recenzí o kosmetice.

Někdo si možná řekne, že je to záliba pro povrchní lidi, ale podle mě to není pravda.

Bohužel nepatřím mezi holky s bezproblémovou pletí. Snažím se tedy své nedostatky nějak zmírnit a zakrýt. Nejradši bych se nemalovala nebo používala minimum make upu, ale nedokážu chodit po venku s nenamalovaným obličejem, který je samá jizvička a sem tam akné.

Několik let jsem místo make upu používala Aknecolor light, který je běžně dostupný v lékárně. Byla jsem s ním celkem spokojená a ani mě nenapadlo hledat nějaký jiný make up. Ale nedávno mě již dvakrát za sebou varovaly lékárnice, že se nesmí používat na celý obličej.

Začla jsem tedy hledat make up, který by mi vyhovoval. Nechtěla jsem zkoušet jen tak "naslepo", a proto jsem začla vyhledávat různé kosmetické recenze, které by mi pomohly najít vyhovující make up. Ale nic není jednoduché, obzvlášť pro mě, protože mám na make up asi příliš velké nároky.

Potřebuji, aby make up splňoval tyto podmínky:

byl krycí (Zakryl jizvičky, které bohužel mám skoro po celém obličeji.)

světlý (Docela hodně světlý. Jak možná víte Aknecolor light tohle splňuje a stejně mi přišel o trochu tmavší než můj krk.)

dobře držel (Toto bylo mínus Aknecoloru, který se hodně stírá.)

neucpával póry a nezhoršoval akné (S přibývajícím věkem a možná i lepší péčí se mi sice akné o trochu zlepšilo a není to tak hrozné jako v pubertě. Ale stejně stačí hormonální výkyv, stres, nevyspání nebo jediné zanedbání péče a mám zase hroznou pleť. Byla bych nerada, kdybych si pleť ještě nějak výrazně zhoršila použitím nevhodného make upu.)

příliš nezvýrazňoval stroupky u jizviček

byl cenově dostupný (cca do 350Kč)

Pokud možno, aby byl z drogerie nebo lékárny a nemusel se pracně objednávat přes internet. Není to podmínkou, ale je to lepší, když se nemusí platit poštovné navíc.

Také by bylo plus, kdyby make up zároveň hojil akné a napomáhal zesvětlení jizviček.

Po přečtení velkého množství recenzí a zkouknutí kosmetických videí jsem si vytipovala několik produktů a začla je postupně zkoušet. Stále ale hledám a přijde mi, že možná i hledám nemožné a make up splňující moje požadavky neexistuje.

Zatím jsem vyzkoušela/právě zkouším:

Aknecolor light

Maybelline Dream matte mousse

Dermacol Caviar long stay

Dermacol Pure Gold

Dermacol Make up cover

Mohla bych se pokusit sepsat svoje dojmy z těchto make upů, ale nejsem kosmetická blogerka a nevím, jestli by to tu někoho zajímalo. Pravděpodobně sem už stejnak nechodí moc lidí, protože tu bývá často "mrtvo". ^^; Každopádně, kdyby sem někdo zabloudil, tak mi můžete napsat tipy, kdybyste věděli ještě o něčem, co by mohlo splňovat co nejvíce z mých požadavků na make up.

Závěrem bych chtěla ještě dodat, že nezáleží pouze na make upu, ale i dalších věcech jako jsou například báze pod make up, použití korektoru nebo způsob nanášení make upu. S bází se výdrž make upu o něco zlepší. Při použití korektoru se o něco sníží nároky na krytí make upu, ale pořád si podle mě nemůžu dovolit něco, co kryje minimálně. S nanášením jsem zatím příliš neexperimentovala a make up nanáším prsty (zkoušela jsem i houbičku), i když to asi není moc hygienické. Ráda bych vyzkoušela nanášení štětcem, ale zatím na něj nemám peníze.

Četla jsem i recenze na asijské BB krémy, které by pro mě možná byly lepší než make up, ale zatím mě od nich odrazuje jejich cena a nutnost objednávání přes internet. Co myslíte, vyplatí se investovat do asijského BB krému?

Období předčasných dárků

Sun, 18 Nov 2012 02:46:06 +0100

Pomalu se blíží prosinec, což pro mě znamená "měsíc dárků". Nejenom, že slavím vánoce, ale mám v prosinci i svátek (12.12.) a narozeniny (28.12.).

V poslední době se mi hodně věcí rozbilo, a tak se někteří lidé rozhodli, že mi dárky dají předem.

Začalo to multifunkční tiskárnou, která se mi rozbila a strejda se rozhodl, že mi dá na novou tiskárnu předem peníze určené na dárek k vánocům. Dostala jsem HP 2515. Nevím, jak si vede funkčně mezi ostatními tiskárnami na trhu. Já jsem s ní zatím spokojená a pro mé potřeby je dostačující. Jsem mu opravdu hodně vděčná, že jsem si jí mohla pořídit předem, tisknutí věcí do školy je pro mě týdenní nutností.

Zhruba ve stejné době se mi rozbily i reproduktory, zatím "přežívám" se svými starými, na kterých nejde regulovat hlasitost, protože by vypadl zvuk u jednoho reproduktoru, a v klidovém stádiu hučí. Už mám ale slíbené, že dostanu od mamky a strejdy peníze k svátku, za které si plánuji pořídit nové reproduktory. Prozatím mám vyhlídnuté tyto, ale kdyby měl někdo tipy na nějaké dobré reproduktory do 400Kč, tak ať se klidně ozve. :) Asi si je také pořídím o něco dřív, protože v době svého svátku budu na koleji.

Aby toho nebylo málo, tak se mi zastavily hodinky. Rozhodlo se, že se už nebude kupovat do nich nová baterie, protože stejnak byly už hrozně moc ošoupané a špinavé (původní bílá barva pásku už vážně nebyla bílou :D) a chtěla jsem si už několik měsíců pořídit nové. Mamky velice hodná kamarádka a něco jako moje teta se ptala, co chci k narozeninám, slovo dalo slovo, a poslala mi hodinky přesně podle mých představ předem jako dárek k narozeninám. Takhle vypadají.

Již zmíněná mamky kamarádka mi k hodinkám ještě poslala kosmetickou taštičku a jelikož je "asi blázen", jak sama řekla, tak mi teď ještě chce poslat nový mobil s dotykovým displejem. O_O Jsem vážně zvědavá, jaký bude. Můj současný mobil je už osmiletý "starouš" a na nový typ mobilů vůbec nejsem zvyklá a nevím, co od toho očekávat.

Také jsem jen tak dostala od přítele vysněné zelené (zelenomodré) punčocháče, dvě mangy a od mamky zelenomodré peříčkové náušnice a chlupaté pantofle na doma.

Začínám si připadat jako v nějakém dárkovém nebi, už by se to mělo umírnit, jinak pak budu moc rozmazlená. :D

Mám teď v plánu ještě udělat "tetě" jedny náušnice, protože nevím, jak jinak bych se mohla odvděčit za tu "záplavu" dárků, kterou mi tento rok dopřála.

Akicon 2012

Sun, 11 Nov 2012 18:58:21 +0100

Rok se s rokem sešel a já se opět zúčastnila Akiconu.

V sobotu v 9:13 jsem se vydala vlakem z Ústí nad Labem do Prahy, bohužel byl vlak přeplněný, a tak jsem celou cestu (cca hodinu) musela stát. Dorazila jsem do Prahy na hlavní nádraží, kde mě vyzvedl přítel a společně jsme jeli metrem na Chodov. V metru jsme potkali Sušenku, která se k nám připojila a později se stala vůdcem naší skupiny. Bohužel jsme díky tomu tak trochu zabloudili a dostali se na místo až děsivě podobné okolí KC zahrada, co bylo okus dál. :D Po bloudění jsme se ale naštěstí dostali na místo, kde se konal Akicon.

Přivítala nás Veve, se kterou jsme si později mohly vyměnit dárky. Dostala jsem Doctora Who na DVD a výborné pralinky z Německa, které jsem pak později nabízela. Také jsem v chodbičce narazila na Sakuru, kterou jsme tam vždycky potkávali, až to působilo dojmem, jako by tam seděla neustále. :D

Jelikož jsme dorazili později než jsme očekávali, tak jsme nakonec oželili plánovanou návštěvu Grekovy přednášky Typologie bišíků a šli radši s dalšími lidmi na oběd do Blanice. V Blanici jsme chvíli pobyli, a pak se vrátili na Akicon a navštívili Přednášku psanou na oprátce, kterou měli Grek a Hintzu. Poté následovala chvíle volna, kterou jsme strávili v prostorech Akiconu než jsme šli na chillinu přednášku Anime k zamyšlení - jak pochopit nepochopitelné. Musím uznat, že bylo vidět, že chill si pořádně nastudovala dané téma a vyznala se.

Poté následovala návštěva Lidlu a doplnění zásob jídla. Potom jsme se vydali opět do Blanice, jelikož jsme nechtěli jít na nic z programu a na Akiconu nebyl dostatek místa k sezení. Dala jsem si v Blanici dvě piva a myslím, že to bylo až až, protože jsem z toho chvíli usínala. :D Chill taky trefně poznamenala, že bych potřebovala ceduli "Mimo" vždycky, když lidi kolem začnou probírat téma, které neznám a nemám k tomu co říct a můžu jen zírat, což se mi bohužel už několik let stává docela často. ^^;

Opět jsme se vrátili na Akicon a navštívili jsme kousek přednášky Japonská hraná televizní tvorba od Zízy. Zůstali jsme v tomto sále ještě na Čeští AMV velikáni od GordonFreeman, abychom si později mohli zabrat v místnosti konání místo na spaní. Bohužel jsem kvůli tomu oželela přednášku Sušenky Dark side of M/M Romance a doufám, že bude později na internetu videozáznam.

Po spánku ( i když ho moc nebylo) následovala neděle. Po "udělání ze sebe člověka" jsme se s přítelem šli podívat na Grekovu přednášku Legenda jménem Macross. Po této přednášce jsme před sálem potkali Taylor a na její doporučení jsme se do sálu vrátili a zhlédli divadlo Božská kriminálka od Světa beze jména. Divadlo se mi líbilo a nelituji, že jsem se vrátila. Nejvíc se mi asi líbil herecký výkon Zloducha a pěvecký výkon zrzavé elfky.

Po chvíli bloumání prostory Akiconu jsme se nakonec s přítelem rozhodli, že odjedeme domů. Rozloučili se a vyadali se na cestu na metro. Cestou na metro se k nám opět připojila Sušenka ještě společně s Chinchilou.

Jako vždy jsem ráda, že jsem se Akicon zúčastnila a mohla se vidět se všemi známými. Jsem ráda, že jsem se konečně mohla setkat na delší dobu s Veve, předat jí a Mitsuki dárky, navštívit nějaké body programu a sehnat mangu levněji. Tímto děkuji příteli, že mi koupil mangy Labyrint a Hal, na které jsem zvědavá. Také děkuji Veve za DVD a pralinky a příteli za krabičku Biscolata (něco jako pocky).

Doufám, že nebude konec světa a budu se moci zúčastnit i Akiconu 2013. :)

Ohlédnutí za uplynulými prázdninami

Sat, 29 Sep 2012 17:47:45 +0200

Opět jsem sem dlouho nepřispěla a usoudila jsem, že je zase čas dát o sobě vědět. Pokusím se shrnout, co bylo náplní mých prázdnin.

Tento rok jsem výjimečně neměla brigádu v ZKL, protože je na tom podnik špatně, a tak jsem měla celé prázdniny volno. Na jednu stranu bylo příjemné mít po dlouhé době volno a oddechnout si, ale na druhou jsem se místy nudila a hledala se všemožné činnosti, kterými bych se zabavila. Začátkem prázdnin jsem neustále něco uklízela a třídila, podařilo se mi uklidit si všechny šuplíky a poličky, linku a já nevím, co ještě. :D

Postupem prázdnin jsem si našla novou zálibu, a to dělání šperků z korálků. Poprvé jsem vyzkoušela techniku ketlování (dělání šperků z korálků a drátků) a velice se mi zalíbila.

Tady je pár náramků, co jsem přes prázdniny vytvořila:

Ke konci prázdnin jsem se pokusila o výrobu náušnic vyplétaných bavlnkou, ale po dvou pokusech mám stále ještě co vylepšovat.

U prvních náušnic tohoto typu se mi bohužel nepodařila spirálka.

Druhé měly již spirálku v pořádku, ale ještě potřebuji zapracovat na tvaru. Každá jsou trochu jiná, i když jsem se snažila drátky vytvarovat stejně.

Další náplní mých prázdnin bylo sledování seriálů v angličtině. Zhlédla jsem Roswell, 5 řad The Big Bang Theory, cca 5 řad, které mi zbývaly k dokoukání How I met your mother a zkoukla jsem několik dílů seriálu Firefly.

Nyní budu každý týden čekat na další epizody HIMYM, Castla a TBBT a do toho plánuji dokoukat Firefly.

Z knih jsem přečetla Psa baskervillského, R.U.R. a básnickou sbírku Zhasněte světla od Seiferta. Plánovala jsem toho přečíst daleko víc, ale nějak se mi do toho pak nechtělo. ^^; Během roku mám hodně povinné četby a nějak se mi pak o prázdninách číst nechtělo.

Nyní mám rozečtenou knihu Interview s upírem a myslím si, že se mi ji jen tak nepodaří dočíst, protože po prvním týdnu ve škole vidím, že budu mít co dělat, abych stíhala plnit všechny ty průběžné úkoly a povinnou četbu. Díky mononukleóze, kterou jsem měla minulý rok, teď opakuji britskou literaturu a mám ji zároveň s americkou literaturou. Dvojnásobek týdenní povinné četby, jaj! A to nepočítám volitelný předmět z anglické literatury a literaturu českou...

Asi tu zase bude na nějakou dobu mrtvo a budu se spíše věnovat škole a příteli. Plánuji sem ale sepsat report z Akiconu, na který se chystám. Tak kdyžtak do Akiconu na viděnou. :)

Posedlost homosexualitou

Fri, 08 Jun 2012 15:15:58 +0200

V poslední době se opět více zaobírám věcmi s homosexuální tématikou. Pro ty, kdo mě znají, není žádnou novinkou, že se zaobírám "gay věcmi", ostatně už nějaký ten pátek se zajímám o shounen ai a yaoi.

Nyní jsem si však řekla, že bych měla zájem i o "druhou stranu mince" a začla jsem se zajímat o lesbickou tématiku. Všechno to začalo při výběru knihy na britskou literaturu, kdy mě zaujala kniha "Oranges Are Not the Only Fruit" od Jeanette Winterson, která byla v knihovně pod položkou "lesbismus". Nedalo mi to a musela jsem si ji přečíst. Díky této knize jsem si také vzpomněla, že jsem kdysi chtěla zhlédnout seriál L word, který měl být lesbickým protějškem mého oblíbeného gay seriálu Queer as Folk. Neodolala jsem pokušení a začla sledovat L word, kterému jsem naprosto propadla.

Dokonce jsem i přiměla přítele, aby se mnou občas tento seriál sledoval. Také jsem ho přemluvila, aby přečetl yaoi mangu No color, zhlédl gay film Latter Days...vymklo se mi to z rukou a nyní při každé schůzce sledujeme něco homosexuálního anebo alespoň o homosexualitě mluvíme.

Toto vše mě přivedlo k myšlence, že jsem "posedlá homosexualitou" a začla jsem uvažovat, kdy to vlastně propuklo a jak se moje posedlost mohla dostat do stádia, ve kterém jsem dnes.

Prvopočátkem je již zmíněné shounen ai a yaoi, na které jsem narazila díky anime a manze. Stala se ze mě "yaoi fangirl" a doslova jsem hltala haldu shounen ai/ yaoi mang a anime. Tato kreslená podoba homosexuálních vztahů ovlivnila i můj pohled na "živé gaye" a začla jsem sledovat i gay filmy. Postupem času mi gay fimy začly být málo, byly jen jednorázové, nebylo jich tolik, které by splňovaly mé požadavky, tedy pořádný děj a líbivé herce.

Zanedlouho jsem narazila na seriál Queer as Folk a byla jsem v sedmém nebi, protože splňoval mé požadavky na filmy a měl dostatek epizod. Úspěšně jsem tímto seriálem "nakazila" i své dvě kamarádky a posledlost homosexualitou se mohla přenést na další level. Díky tomuto seriálu jsem se dozvěděla, že duha je symbolem homosexuality a s kamarádkami jsme si začly vyrábět duhové náramky jako symbol naší podpory homosexuality.

Když se teď zamýšlím na svým chováním a uvažováním ohledně homosexuality, tak si začínám říkat, jestli moje chování není přehnané.

Toužila jsem po gay kamarádovi jen proto, že by byl gay, kterým já přece fandila a mohla bych ho vidět s jeho přítelem. Chtěla jsem přimět nějakého pěkného kluka (který by ani nemusel být gay), aby mi udělal gay fanservice s jiným pohledným klukem, ke kterému by byl nadmíru "přítulný". Chtěla jsem najít kluka, který by měl taky rád "gay věci", abych je s ním mohla řešit. A ze všeho nejvíc jsem chtěla podpořit homosexuály, ať se cítí uznávání mezi heterosexuály a nestydí se za svou orientaci. Toto by ani nebyla tak špatná myšlenka, kdybych tehdy spíše nemyslela na to, ať jsou gayové otevření a my "fanynky gayů" můžeme mít svůj fanservice. Na lesbičky jsem tehdy příliš nepomýšlela a měla jsem k nim spíše neutrální postoj.

Nyní mám jednoho gay kamaráda, ale ne kvůli jeho orientace, o té jsem ze začátku našeho kamaráství ani nevěděla. Vážím si ho pro to, jaký je, obdivuji jeho chytrost a oceňuji jeho obětavost. Ostatně tak by to podle mě mělo být a nedokážu pochopit své dřívější myšlenky.

Myslím si, že je mnohem lepší lidi s homosexuální orientaci pokud možno neodlišovat od zbytku populace a pokusit se je neškatulkovat mezi 4% obyvatelstva. Ostatně, když se lidi milují, tak přece není co řešit a nemělo by se řešit, kdo má jakou orientaci a co je "normální". Vždyť jde přece hlavně o osobnost člověka, kterého milujeme a jeho pohlaví je až vedlejší.

Své "posedlosti homosexualitou" se už asi nezbavím a vždy to bude téma, které mě bude zajímat. Mohla bych se ji alespoň pokusit směřovat kladným směrem.

Vím, že bych neměla svého přítele "bombardovat gay materiálem" a nabádat ho, aby mi dělal gay fanservice, když jemu se to nezamlouvá. Tímto se mu omlouvám za své chování a zároveň mu chci poděkovat za to, že to všechno s humorem snáší a nezavrhuje mě za to.

BTW: V dohledné době se chystám na třídílný lesbický seriál Tipping the Velvet. Hraje tam i Benedict Cumberbatch (známý hlavně díky své roli Sherlocka) a má to dobré hodnocení, takže si to nesmím nechat ujít! :D

Another

Sat, 21 Apr 2012 11:28:04 +0200

Typ: TV

Počet epizod: 12

Délka jedné epizody: 24 min

Žánr: tajemno, horor, školní prostředí, drama

Sakakibara Kouichi se přestěhuje z Tokya do malého města Yomiyama. Zde v nemocničním výtahu potkává záhadnou dívku Misaki Mei s páskou přes oko, která má namířeno do márnice. Po propuštění z nemocnice se s dívkou opět setká ve škole a dá se s ní do řeči. Avšak pro ostatní spolužáky jako by tato dívka ani neexistovala a děsí je jakákoliv zmínka o ní.

Postupně si Kouichi všímá, že jeho spolužáci jsou čím dál tím víc vystrašení a něco mu zamlčují. Pomalu se dovídá řeči o prokletí třídy číslo 3, do které nyní chodí.

Před 26 lety do třídy číslo 3 chodila oblíbená dívka Misaki, avšak těsně před maturitou zemřela. Spolužáci se nemohli smířit s její smrtí a začali se chovat, jako by Misaki nikdy nezemřela a byla tam stále s nimi. Na tuto "hru" přistoupili i učitelé a personál školy a začli tomu nakonec věřit. Jejich chování způsobilo, že se Misaki najednou objevila na maturitní fotce a třída číslo 3 se stala prokletým místem, které začlo přitahovat pozornost duchů mrtvých.

Od této události se každý rok v této třídě najednou objevil jeden žák navíc, který byl oživlou mrtvolou. Mrtvý žák je od živých spolužáků k nerozeznání a jeho přítomnost začne způsobovat záhadná úmrtí žáků a učitelů, kteří mají co dočinění se třídou číslo 3 a jejich nejbližších rodinných příslušníků.

Rok nástupu Kouichiho do třídy číslo 3 není výjimkou a od května začnou jeho spolužáci a jejich blízcí postupně záhadně umírat.

Podaří se jim zlomit prokletí, anebo všichni postupně zemřou?

Toto anime jsem doslova "zhltala" od začátku do konce. Je plné otázek, na které se snaží divák společně s Kouichim najít odpovědi a až do poslední chvíle není jasné, jak to dopadne. Anime můžu doporučit těm, kterým nevadí násilí a mají rádi záhadné příběhy s hororovým nádechem. Another se stylem podobá anime Higurashi no Naku Koro ni.

Už teď se těším na OVA, které má vyjít koncem května.

Zde je upoutávka na anime:

Knih není nikdy dost

Sat, 17 Mar 2012 00:46:09 +0100

Je to už nějaký ten pátek, co jsem zde naposledy přispěla, tak jsem se zas rozhodla jednou něco sepsat.

Poslední dobou nemám díky škole příliš volného času. Pořád jsou nějaké úkoly, referáty a hlavně se nyní zaobírám povinnou četbou. Rozhodla jsem se shrnout, co jsem teď poslední dobou četla a jaké jsem z toho měla dojmy.

James Joyce - Dubliners (Dubliňané)

- Eveline, The Dead, Araby

Měla jsem možnost číst několik povídek z knihy Dubliners. Z těchto tří mě nejméně zaujala povídka The Dead. Je v ní hodně postav, což mi značně komplikovalo přehlednost. Také mi přišlo nudné popisování rozhovorů, které se odehrávají během večírku. Dle mého je na této povídce nezajímavější až konec. Na další dvě povídky mám neutrální názor.

Douglas Clegg - Mordred: Artušův bastard

Po dlouhé době jsem konečně dokončila tuto knihu. Měla jsem ji rozečtenou asi dva roky a už jsem skoro zapomněla, co se v ní dělo předtím než jsem ji odložila. Je to zatím kniha, kterou jsem četla nejdelší dobu. Přitom by to nebylo tím, že by mne nebavila, ale prostě nebyl čas a chuť, nevím.

Kniha se mi líbila. Nejvíce měla zaujal její popis homosexuální lásky Mordreda k Lancelotovi. (yaoistku v sobě nezapřu ^^;).

Pokud chcete recenzi na tuto knihu, tak tady je jedna od Taylor: http://twisted-fairy.blogspot.com/search/label/Mordred

Jsou dvě věci, které mě u této knihy zarazily. Zaprvé asi absence korektora. Jinak si nedokážu vysvětlit těch asi dvacet překlepů, které se v knize nacházely. Je možné, že to bude tím, že mám vydaní z Levných knih za 39Kč, netuším. :/ Zadruhé to je fakt, že tuto knihu v ústecké věděcké knihovně mají v dětském oddělení i přes fakt, že obsahuje popis homosexuální sexuální touhy a styku. o_O Nechci vidět, co tahle kniha udělá s malým klukem, který si ji půjčí s vidinou historického fantasy plného bojů, které slibuje jeho klamný obal.

Virginia Woolf - Mrs. Dalloway (Paní Dallowayová)

Kniha se mi v českém jazyce četla dobře, líbila se mi. Zaujal mne hlavně příběh Septima, který trpí schizofrenií. Využívá se zde metody "Stream of consciousness" (proudu vědomí), což může být při čtení matoucí.

Václav Kliment Klicpera - Hadrián z Římsů

Drama, které se dá rychle přečíst a může i pobavit. Od Klicpery jsem četla ještě Rohovína Čtverrohého, který se mi líbil o něco víc než Hadrián z Římsů. Obě dramata využívají metody "kuklení", což znamená, že se postavy vydávají za někoho jiného, než kým jsou ve skutečnosti.

George Orwell - 1984

Úchvatná a zároveň děsivá kniha, která se okamžitě zařadila mezi mé nejoblíbenější. Konec jsem přečetla jedním dechem a byla jsem jím šokována. Knihu můžu jen doporučit.

George Orwell - Shooting an Elephant (Střílení na slona)

Autobiografická esej, která vyšla ve sbírce Uvnitř velryby a jiné eseje. Znázorňuje to, jak člověka dokáže ovlivnit tlak davu.

Dále jsem ještě četla nějaké básně od T.S Eliota a z válečné poezie, ale nemám k tomu co napsat, takže je zde blíže zmiňovat nebudu.

Co se chystám v nejbližší době přečíst: Ludvík Vaculík - Morčata, William Golding - Pán Much